Nevím, nevím, nevím, ............:o)

Proč nevím?

Přemýšlím, jestli sem písnout další článeček, když se nikdo nezmůže ani na malinkatej komentářík, teda až s výjimkou dvou skalních fanoušků Páji a Brodyho:o). Díky pánkové....

Co je nového. Blíží se nám SILVESTR, takže doufám v další suprovou akcičku a snad budou i nějaké ty nové fotečky. K SILVESTRU už jen popřát, Vám všem, co jste se právě začetli, hezkou dlouhou noc s přítulnými a milými přáteli a pořádně to roztočte na ten Nový rok(ať je to tanec:o).

Dále Vám položím kvízovou otázku:o)..:

Víte jaký je rozdíl mezitím - vyhrát na ruletě z 50,- 150,- a tím - prohrát z vyhraného stopáďa stovečku??
Nevíte, rád vysvětlím

.................... (asi 70min.).

Jsem už plně zkaženej, ale víc se nedám. Tak jsem chtěl ještě zkusit, jak se cítí hazardní hráči!! Objevil jsem, díky jednomu nejmenovanému kamarádovi:-), korunovou ruletu, tj. ruleta, kde se dá vsázet po korunách. Jeden večer jsem se pustil do vymýšlení způsobu, jak z ní něco vymáčknout a nakonec jsem i odhalil určitý tríček a postup. Dnes jsme ve velkém (tím myslím s kapitálem 50,-) testoval. Během hodinky a půl jsem páďo rozmnožil na 150,-, ale pač jsem hráč a nerad se kazím penězi, těsně před odchodem jsem prostě ze srandy vsadil (nesmyslnou sázku) a světe div se, prohrál jsem (potopilo mě, celkem hezké, číslo 20:o). Ale jakožto člověk, který má své vydělané penízky rád a raději se za ně **** :o), to vsazené páďo jsem si raději ušetřil. Takže dnešní večer jsem byl chviličku o stovečku bohatší, ale nakonec jsme vyšel 0 od 0. A proč tedy těch 70 min.?? Jednoduše, 150,- jsem vydělával asi 75-80 min. a na padesátce jsem byl během 5 min.

Co dál?
Nevím.
Ještě Vám připomenu, že na liště vlevo přibyly nějaké odkázky (některé jsou trošku starší a již nepoužívané, ale mám tu připraveny nové. Pokud budu mít ještě sílu, tak je upravím a nebo to sfouknu příště:o)

Zatím pa, a brou.

Noha - spíše kotník:o)

Kvůli pátečním událostem jsem opět nucen posunout napsání článku o párty na KB.
Byl hezký den, který se již od rána prezentoval slovy "Vánoční baskept". Jako každý rok, šlo i nyní, o vánoční mezitřídní turnaj na našem GymSu. Celý průběh turnájku byl již od prvních zápasů tvrdší a došlo i k pár potyčkám (sem-tam nějaké to škrcení a facky:o). I a hlavně naše třída doháněla basketbalové umění až skoro rugbystickým stylem hry. V druhém mači se však stala pohroma. Jediný baskeťák a tahoun našeho teamu si při doskoku podvrkl kotník. Tato ztráta nás poslala, jednoduše řečeno, pod kytičky. Jelikož kotník ihned začal zvětšovat svůj objem, vydali jsme se k velkému tažení na lékařské ústavy. První zastávka v poliklinice nedopadla dobře. Náš zraněný byl odpálkován z rentgenu na ortopedii a z ortopedie vyhnán, pro změnu, se slovy, že se zde již neoperuje a tudíž ať pokračuje do nemocnice.
Do nemocnice nás naštěsí hodil další spolužák. Auto jsme prozřetelně parkli na zastávce pro sanitky. Vypadali jsme spíše jako pohřební vůz, ale nikdo nám nic nenamítal. Za minutku jsme stejně poodjeli kousek výše, přímo do areálu nemocnice. Spící vrátný nám moc neporadil, tudíž babo raď, jsme prostudovali plán a vyrazili. Pajdu Páju se povedlo uspěšně dostrkat až na ambulanci. Náladu nám zvedl první leták, který naši výpravu uvítal v katakombách nemocnice.

Omluvte horší kvalitu, ale já a foťák na mobilu :-X

Zázrak, konečně dveře s nápisem AMBULANCE. Paju jsem společne s Ondrou usadil na moderní dřevěné lavičce, které pravděpodobně zažili již první světovou a připlížil se ke dveřím. Nechtělo se mi čekat. Lstivě, po Gymplácu, pročítam řádky, jenž by opravňovali můj prst k stisknutí zvonku. Nakonec ničeho nebylo třeba. Hlasitá konzultace zdravotních problémů uvedených na papíru na dveřích s Pájou přes půl chodby, dohnala pravděpodoně sestřičku k šílenství a sama raději otevřela a přednostně nás přijala.

Pájin vyfásl nový model Porsche kriplkára X2007G a já povýšil na osobního řidiče.

Sestřičky byly milé, až tak, že při dotazu - kde bydlíš, který pravděpodobně směřoval k Pájovi, jakožto ke zraněnému, jsme začal diktovat svoje údaje já:-) (trapas, hi). Po založení zdravotní karty, mi byly dány do navigace údaje o poloze rentgenu a vyrazili jsme. Cára nějak špatně držela směr- já za to vážně nemoh, takže jsem musel věnovat všechnu pozornost řízení. Najednou mě však vyrušil Pájin se slovy: ,,Tam nejedem!". Zvednu hlavu a před předníma kolečkama dveře. Nad dveřma cedule. Na ceduli nápis: "Pitevna". Od pitevny šlo všechno hladce, teda až na problém s výtahem, kde jsem málem Pavlovi přiskřípl nohu do dveří, dále na cestu zpět, kdy jsem obkroužili dvakrát dveře, protože jsem nebyl schopnej nabrat rovný směr, mohlo za to kolečko, nějak se prostě zaseklo a točilo a točilo. Ještě jsme vytrousili botu, ale prostě, dojeli jsme dobře. Hlavní sestře jsme Pajina předal se slovy: ,,Tak si to tam Pájo užij.", tudíž další trapas:o).
Zatím co byl Pája na lékařském výslechu. Vymejšleli jsme s Ondrou teorii, proč po chodbě pořád chodí sestřičky a tahají za sebou igelitové pytle, které obsahují na dně povalující se neurčité hadr připomínající předměty. Nakonec nás napadlo, že v tom pašují odpad v pitevny, protože směrem od pitevny chodily a když byly protaženy dva pytle najednou, veškerý rej utichl - mrtvola byla asi už pryč a nikdo nic, až na nás dva, nepoznal. Dále jsme učinili objev, že z rentgenového snímu se dají vykládat sny, vřele doporučuji:)


Na konec ohrané moto, které znělo z úst Ondry tak neuvěřitelně prozaicky:
"Sportem k trvalé invaliditě!!"

Ke hlasování…

Již dlouho přemýšlím nad napsáním tohoto článku, ale stále se mi nedostávalo sil, protože bych nerad vyvolal lavinu, která by mohla mít špatný konec pro všechny zúčastněné. Na druhou stranu si však říkám, že pokud se budu držet veškeré slušnosti, pravdy a zpracuji následné řádky jako pouhou úvahu, zamyšlení, či konstatování, neměl by nikdo protestovat.

Než budete číst dále prosím hlasujte, ať Vás následný text nikterak neovlivní.

Na naší škole je mnoho zajímavých postav, některé vídám rád, některé již méně, ale jedna mě přce jen irituje svým vševěděním. Jde o našeho pana “Správce“ (na jiných školách spíše školníka – nevím co by mělo býti na tomto slovu tak urážlivého, že jej nemůžeme používat), pana Zoubka. Dále nevím jestli mám začít nejprve s chválou, protože tomuto muži patří určitě i značný obdiv a díky, za udržování školy, jakožto budovy a jejího technického zázemí, na perfektní úrovni, a nebo spíše s postěžováním si na jeho místy nevhodné chování. Pan správce Zoubek se vyžívá v, až inkvizitorském, hlídání mravů studentstva. Vadí mu jakýkoliv prohřešek vůči jeho smýšlení, často je náladový a nevrlý. Už jsem párkrát zažil jeho neschopnost vyrovnat se s tím, že někomu vynadá a dotyčný “hříšník“ nehne ani brvou. Nepostaví se k tomu jako “chlap“, ale při nejbližší příležitosti si bude stěžovat profesorstvu. Po pár konfrontací, které byly, musím přiznat, zaviněné mnohdy i mnou (však neporušovaly nikterak taxativní vymezení školního řádu), jsem přišel i na fakt, že nemá smysl se s ním snažit jednat a dohodnout se na určitém kompromisu, protože prostě jen On má pravdu a tak to bude. Dále ještě dvě věci. Hlavní zbraní pana Zoubka je neustálé ohánění se již zmíněným školním řádem, doporučuji mu aby si jej přečet a alespoň doplnil své myšlenky. Druhá věc, je o poznání od všech předchozích žabomyších problémků, více zarážející. Už několikrát jsem byl svědkem neurvalosti a zesměšňování. Naposledy nedávno. Moje spolužačka seděla, nebo byla spíše opřená, o psací desku lavice, všichni víme, že se to nemá, ale prostě čas od času se někdo posadí. Náhle do třídy vběhl pan Zoubek a vypustil z úst: „Ty jsi snad úplně ..*..“. Spolužačka se nedala a optala se: „Co prosím??“. Pan Zoubek s tvrdým přízvukem hlasu vynadal a při odchodu pronesl větu: „Tady to je jako u ..*..“. Přemýšlím, jestli tím myslel celé gymnázium, pak mu teda také děkuji a vyřizuji, že se za to ..*.. nepovažuji! Nyní přišel čas na onu slíbenou chválu. Pravdou a neodmyslitelnou součástí pana Zoubka je i skutečnost, že pomůže vždy s čímkoliv o co jej požádáme, přestříhne zámek od skříněk (když se potřebujete dostat do skřínky a zapomenete klíč) i když by nemusel, jakoukoliv závadu co nejdříve opraví. Kontroluje okapy aby nebyly zanesené listím, ihned vylepšuje veškeré nedostatky. Prostě je mužem na pravém místě, kdyby ho nebylo přijde gympl o silnou pomocnou ruku. Závěrem chci říci, že být pořád mezi smečkou mladých lidí, kteří si dělají ze všeho “dobrý den“ není asi žádný med, ale prostě to již k tomu patří. Proto děkujeme, ale trošku to chování.

Doufám, že tento článek vyvolá maximálně jen diskusi a nepřinese žádné přiostření vztahů. Pokud jsou námitky, rád si je poslechnu, a příspěvek stáhnu, není jeho účelem pobuřovat a pomlouvat, jen popřemýšlet. Děkuji…

Hlasování je u konce:o)

Tedy, více jak měsíční hlasování o akci na Bublavě proběhlo. Výsledky máme tady:

1-
Byla to pecková akce, pobavil/a jsem se a prostě zatím nej z tohoto školního roku:o)
Hlasovalo:18 lidí

2-
Jo, bomba, všechno sedlo a pořádně jsem si to užil/a:-)
Hlasovalo:0 lidí

3-
Dobrá akcička
Hlasovalo:0 lidí

4-
Dobrá akcička, ale udělal/a bych ji jinak
Hlasovalo:0 lidí

5-
No, ušlo to:-(
Hlasovalo:0 lidí

6-
Že jsem tam vůbec jezdil/a:¨(
Hlasovalo:0 lidí

děkuji zatím....

Kostelní Bříza

Dopíši co nejdříve:o)))

Ale byla to supe akce, tak se těšte..............................

Příběh psaný Viamontem II

Aneb byrokracie nadevše:o). Hned následujícího dne po zážitku s katastrofou v Rotavě, jsme se vydal vlakem na další cestu. Ješte s jedím kámošem, koupíme u okénka jízdenku a sama pokladní nám vydá studentskou. Průkazy máme a studenti jsme, do tohoto dne jsem měl pocit, že i o vejkendu. Ve vlaku si však dala práci paní průvodčí, aby půlhodiny kontrolovala, kdy a jak dojíždíme a nakonec nám přifařila doplatek 5,-, nedivte se, to je prostě u nás normální:o). Jsem studentem jen ve všední dny a jinak musím platit a platit a platit, asi přestanu pít pivo, abych se vůbec dostal z Kraslic někam ven. Jsem znechucen tou důležitostí........

Příběh psaný Viamotem:o)

Jednoho krásnho dne po úmorném tejdnu ve škole, tedy v pátek, jsme se konečně dožili vlaku, který Nás vozí cca 24 km dlouhou cestu dom. Klasicky se půlka světového, tj. kraslického, studenstva narvala do tří vagónů. Když pominu, že jsme se po sobě váleli již ve třech vrstvách a ještě se musel někam nasoukat kočárek, byli všichni štastní. Jen co se přiblížila minuta odjezu, lokomotka zachroptala a pomalu se rozjela. Nikdo jejímu težkému oddechování nevěnoval pozornost, protože půlka vágónu již sladce, pokud se dát takto říkat křečovitým polohám připomínajícím spíše orientální cvičení než-li rozvalení spánkové, a druhá oddávaje se konverzaci, či hraje šachy 
byla spokojena (neb myšlenka na obídek zažene všechny chmury) a tudíž nic 
neobvyhlého ji netrápilo. Vše se 
ovšem změnilo. Démony posedlá stanice Hřebeny proklela naši lokotku a ta, chudinka, přestala spolupracovat se svým motorem, avšak pořád a pořád (sic šněčím tempem) ubírala se dál. Katastrofa nás dostihla těsně před Rotavou. Udělalo to hrc, prc, chrrr, brrr, frrr a bylo hotovo. Po 5 min. "neinfomací" nám konečně pověděli, že dál se nepojede, odešel motor. Teď si představte ony probuzené a hladové tváře, když Vám sdělí toto. Naštěstí jsme se nakonec domů dostali, sice se spožděním bajvoko hodinovým, ale dostali.


Tak první venku, dál se nám moc fotit nepovedlo, kaputoval i foťák...

Pájin se snaží roztáhnout lokotku a 3 vagony, zvládl jen 3 metery:o)))))....

Lásky plná petice o Neschopnosti 4.E

Jak je veřejným tajemstvím známo, celá 4.E by se mohla jmenovat Neschopnost, s hezkým pořádným velkým N. Nebudu tady rozebírat osobní náhledy na celou tuto korupcí prolezlou třídu, na které mi vadí její celkový "vlezdoprdelkysmus", žárlivost a v neposlední řadě absolutní bezduchost s příchutí suchého humoru, o němž když jen
píši, musím si otevřít další litr vody. Ano slyšíte milí Éčáci dobře, vody, ne, že nějakého koumáka
napadne vydávat vodu za něco jiného:o). Přemýším, že jsem Vás stejně opět přecenil, vždť asi ani tento ftípek neprorazil onu mohutnou zeď, dělící vaše hlavičky od zbytku světa:-). Kolaboranti, toť název názvů, jak kohoutovi hřebínek na hlavě sedí, tak Vám se toto jméno vyjímá na hlavách. Dát přednost týmu, který jako maturantský tváří se a přitom zrnka zkázy v podobě
brankáře z ISŠTE ukrývá, před bratry čtvrťáky. Smutná toť událost. Však mé žalobě, bohužel,
ještě konec nepřinesla.

Tedy k důvodu, proč i já píši tyto řádky. Po tento odstavec šlo jen o legraci a popichování, které považuji za zdravý konkurenční boj, ale nyní Všichni zbystřete.

Co mi vadí!!

Nemluvíte pravdu i když víte, že se lehce dopátráme zkutečného běhu událostí. Před zápasem proběhla tajná (50%) dohoda, že necháme maturantský tým hrát a když nás, nedej Bůh, porazí, sami dobrovolně odstoupí. Protože pojistka nebyla 100%, rozhodly se holky z našeho družstva podat protest před zápasem. Po několika minutovém dohadovaní byly odehnány s tím, že se s tím Éčko nebude zaobírat, jelikož třída, která bojovala s maturanty před naší, žadné protesty nevznesla. Po zápase, který se kupodivu vyvíjel ve vyrovnaném tempu, se sic skóre zastavilo 1:3 oprávneně, ale nikoliv čestně. Sebral jsem zbytek týmu a vyrazil na protest opět. Naše námitky byly však zesměšněny a dokonce padlo na naší třídu pár urážek. Takovéto povýšené zacházení mě vážně naštvalo a tudíž jsem vyrazil do chodeb školy s novým poutačem, který danou situaci vystihoval přesně. A co Éčáci? Urazili se jako paničky a i Aličinu zmínku na internetu si vztahovačně nasměřovali sami k sobě a jako malé vzteklé děti se začali rozčilovat. Přitom článek naší slečny zpravodajky neukázal jejich hambu ani v polovičním světle. Tudíž souhrnem, Éčáci jsou ješte srabíci, jestli něco chtějí, nebo se jim něco, z výše uvedené svaté pravdy, nelíbí, prosím, ať laskavě sdělují svoje plané řeči, kterými se vyhýbají vlastní odpovědnoasti, mě. Tím končím. Čekám následnou diskuzi, přes tyto stranky, nebo osobně z očí do očí. Problémy v nejhorším případě vyřešíme soubojem:o).............

Pa, Slidan, MASKOT a pro všechny, Váš Aleš:)



Jinak bych ještě chtěl věnovat pár posledních řádku menšímu výcucu z celého turnaje.

Turnaj určitě zpříjemnil GymSu MIKULÁŠSKÝ DEN. Až na onen jediný úlet si zaslouži pořadatelé pochvalu a kdyby se o špetku chovali lépe a slušněji, smekl bych i kobouk. Vzrušující boje nakonec přinesly nové mistry 8.A a vícemistry 3.D (naše nástupce:o). Atmosféra byla úžasná a vzrušující, jedna z nejlepších, 
kterým jsem byl svědkem. 

Díky a zatím.............:o)

Malá otázečka:o)

Lednáčci plánují narozky a z důvodu hodně nabitého Ledna a Února, zůstávají ve hře pouze 2 termíny. Jednalo by se o 11.1.2007 (+celý víkend), nebo o 1.2.2008 (+celý víkend:o). Já jsem
spíš pro ten druhý, sic to bude týden před maturákem, ale na 11.1. něco mám.

Do komentářů pište pro co jste spíš VY:o).

PS: Stejně to pak rozhodnu JÁ:)))).....

Bublava II.

Inu, rok se s rokem sešel a opět se dostáváme do období velkých oslav našich narozenin. Minulý týden se stal slavičskou obětí Libor. Po menších organizačních rozporech byla nakonec uspořádána jednodenní akcička na Bublavě.


Musím se přiznat, že nyní neočekávejte nějaký velký zevrubný popis průběhu celého dne:o). Jelikož jsem měl pocit, že bych se mohl nudit (čemuž se zuby nehty vyhýbám:o), začali jsme se již v týdnu s Hanzem špičkovat, kdo udělá větší kravinu, čí překoná nějaký ulítlý kousek toho druhého. Nakonec přišla domluva a z celého přebíjení se vznikl seznam disciplín, které provedeme. Počítali jsme, že se najdou další odvážlivci, kteří do toho půjdou s námi, ale bohužel se tak nestalo. Stěžovat si však nemohu, z dobrých přátel se vyrýsoval kroužek schopného podpůrného týmu, že Ondro:-), jinak také díky kameramance Alici, Matymu a TerezceJ.

Jen tak na okraj pár bodů z oné vykřičené listiny:

Název listiny: Program - Libor a Andy narozky (jen pro úchyly) Úchylný sázky (třeba běhání v trenkách kolem chaty) Bobing na bublavským vleku, jen v plavkách a nejmíň z půl kopce, nebo kam až vyšplháme, nejlépe pekáč Koulovaná čerstvýma vajcema Úchylná sprcha Vysprchování někoho proti své vůli Boxing balónky a s teplou vodou venku Hra “osahávaná“ Stavění svítilen, pohřbívání ve sněhu a nebo fixovaná ve spodním prádle Někoho ****, či opít mlejkem, či opít

Nakonec jsem sebral odvahu a zveřejnil jsem listinku celičkou:o). Tímto pokládám důkaz, že šlo vážně jen o sázky a ne o nějaké uveřejnění životních postojů a stanovisek:). A teď již k fotkám a důkazům, co vše jsme splnili:))))......

Tak, na začátku jsme museli udělat pořádnou přehlídku našich bobing kostýmů:o)...
Ano, pár fotek pro novináře:)......
Na cestě za výkony, které přesahují veškeré hranice............
Příprava do plaveckého...........
To není vůbec sněžné dělo:-)..........
Pěkná beranice, co??:)))...........
Pekáče nejezdily, tudíž nakonec jsme museli na boby:o)........
No, tak Alici se povedla z první jizdy pouze tato fakt kvalitní fotka:o), po pravdě, Elis, tadle je jedna z nej..................:o)
Posilění a zahřání se před další jízdou:o)...............
K této fotečce asi nemusím nic dodat:-)..........
Vážně tam byl sníh:)..............
Menší karamból................
Konečně jsme dohonili Ondru s věcma, bylo na čase, zima dostala do plavek:o)............. Tady naši věrní fanoušci:-)...........
I pár šrámů přinesl tento úlet, ale stalo to za to:o), když pominu, že si mě v půlce jednoho sjezdu spletl Hanz s bobama a projel se mi po zadech...........
Tak hupky dupky na chatu............
Bobing splněn..........:o))))))
Již z5 na chatě. I Alice přišla ke zranění, chudinka...............:-)
No comment.....................:)
Jedna z ujetých sázek - to okno vede na střechu, co se tam dělo raději zatajím:o).........
Těsně po vejcovaný............................
Elis ukazovala neviditelné špeky, tak jsme ji aspoň popatlali vajičkama........
Elis a Terezka................
Hichichi....., Nj, snad poznáte o co ze seznamu jde:-)
Už je ráno. Při malé procházce venku jsem objevil dva přeživší bílé dárečky:o)..........
Dárkové balení Stalinovek s básničkama od Nás:

A jedna maličká

pro tvoje očíčka

pro úsměv na tváři,

který po ní zazáří:-)..... (pro Andy)

Až se na dno podíváš,

slzička ti ukápne,

pochopíš však v pravý čas,

že na Gymplu se nestárne:o)........ (pro Libora)

Simonka se probudinkala:-o)..........
Péťule také:-)........
Terezka hned po ránu začala s úklidem:o)............

Nj, a na konec BrodY

PS: ještě dva odkázky:
http://www.youtube.com/watch?v=fylTAiKQ-fE
http://www.youtube.com/watch?v=0KmVTAZFL0Y

Po dlouhé době zpět......:o)

Už tomu pár dnů bude, co jsem zde naposledy otravoval s novými postřehy. Bylo mi trapné psát stále o akcičkách, pařbičkách, zábavách a tak dále, že jsme si prostě musel dát malinkatej odraz. Teď se však vrací v plné síle k mému zpravodajskému líčení co se na Gymplu, mezi Gympláky a okolím děje. Původně jsem zamýšlel obohatit následující řádky i o pár větiček zavánějících filosofií, ale po menším průzkumu, jsem byl přesvědčen, že raději zůstanu při zaběhlém řádu a běhu věcí:o)...

Vezměme si to pěkně od začátku. Už tomu budou dva týdny, kdy se úzkému okruhu z nás, povedlo uspořádat párty nepárty. Zdánlivý oxymóron má jednoduché vysvětlení. Byl volný víkend, nic se neplánovalo a na pár lidí padla smutná nálada. Jak všichni již dobře víme, smrt oné zmiňované zrůdě, smutné náladě, přinese družení s věrnými kamarády. Tudíž jsme se rozhodli udělat malý sedánek v Kraslicích. Startovním kolíkem, pro následně zajímavě se vyvrbený večer, byl basketbalový zápas mezi hvězdným týmem Kraslic a nějakým neurčitým Varským družstvem. Jelikož jsme příkladní fanoušci a Pája společně s Tomem, hlavní tahouni Kraslic, jsou našimi dobrými kamarády, sešla se Nás v hale celkem obstojná skupina, složení silně připomínalo pyžamopárty. Po zápasu náhle nastala otázka, kam teď. Inu nebylo zbytí a tudíž jsme vyrazili k babičce do bytu, kde se líně povalovalo PéSko, a náhodou se i klíče od bytečku objevily v mé kapse:o). Myslel jsem, že zde posedíme do večerních hodin a rozutečeme se každý do svých spacích prostor, jak jsme již předem naplánovali. Štěstí však při mě nestálo a maminka uspořádala razii, tudíž jsem bleskově zahájil ústup z předem tvrdě vybojovaných pozic a i s kumpány zmizel v noční tmě. Po půl hodině tápání co dál, uvolil se BrodY s nápadem, že by se tedy mohlo jít k nim. Bylo nám všem, tedy alespoň mě, tochu trapně, protože jsme se dozvěděli, že jeho rodiče pořádají menší sešlost známých a tudíž představa, že budeme oxidovat mě moc nenadchla, ale nic se nedalo dělat. Po dalších peripetiích, které mě osobně zabraly celou následující hodinu, jsem konečně dorazil k BrodYmu domů. Do baráku mě vpustil Davidovo táta, který si na můj a Davida (BrodY) účet zažertoval, že jsem rozbil vchodovou branku. Onen vražedný, krve lačný pohled, kterým mě BrodY protknul asi do smrti nezapomenu:o). Naštěstí s brankou se vážně nic nestalo a za chvíli jsem byl již ztracen v pokoji v patře, který pro Nás David zajistil. Pěkně jsme pokecali, probrali vše od paty po hlavu a po pár panáčcích Stalinovek a bitce o deku s Maty, se pro mě stal osudný gauč, kde jsme vydržel až do rána. David má nej, nej, nej, ............................ rodiče, děkuji za nahrazení oné nevydařené akce u mě.
PS: původně jsem měl spát na zahradě v boudě(ten večer bylo něco kolem 2° pod nulou)

POZOR

Tak, teď jsem juknul do foťáku, že smažu fotky a všiml jsem si na kartě povalujícího se páru obrázků. Jde o snímky z nacvičování Našeho předtančení.
Začalo to nějak takto. Jednoho dne se dámská liga z Naší třídy rozhodla, že pravou, jedinečnou volbou pro Naše předtančení může být pouze valčík, pánové zklamaně v menšině museli opět ohnout svá záda a slečnám vyhovět. První zkoušky, -k našemu trénování jsme přemluvili chudáka paní profesorku Durnou, nezávidím Jí její úkol naučit Nás, (až na pár jedinců) neschopná dřeva, ladně se ploužit po parketu-, ukázaly naši neschopnost, ale současně i zápal pro věc. Páry se sešly v hojném počtu a vše vypadalo, že nakonec vyjde. Situace je v dnešních dnech úplně jiná. Ať jde o lidi z Našich řad, nebo o taneční partnery mých spolužaček, párů se schází čím dál tím míň.

Pro ty Lemry co nechodí:
1 - neslibujte něco co nechcete dotáhnout do konce
2 - když se Vám to nelíbí, tak aspoň řekněte, že na to...*..., ať se můžeme zařídit nějak jinak
3 - zamyslete se nad sebou, nebo Vám je úplně jedno až se rozbijete na parketu, protože nejste schopní vylézt z pelechu o hodinu dřív - Krasličáci, kteří vstávají kolem páté jsou většinou v plném počtu
4 - když Vám to nejde, tak tím, že si budete válet šunky doma s tím asi moc nepohnete
5 - kdo tam zítra nebude, tak je (škoda, že nechci bejt na těchto stánečkách sprostej), ale slovo lemp si snad dovolit mohu!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Zavádíme - AKTUÁLNÍ FOTO :-)

Ahoj lidičky, tak jak to vypadá, musím přiznat, že jsme neoficiálně spojili síly s Elis dohromady a tudíž zneužiji Fišerovic vyšperkované dokonalé galerie (aspoň se s tím nemusím dělat já:o) ) a přihodím Vám sem nějaký odkázky, na kterých naleznete převážnou část foteček z Našich akciček.

Prodloužená - (pro zasvěcené Pelíškovka):
http://fiserovi.cz/galerie/alicinblog/kamaradi/prodlouzena-07-11/


PS: Elis, klidně piš také článečky, aspoň bude víc názorů a zdravá (dravá:) konkurence neuškodí:o).....

Pár posledních dnů a týdnů..

Inu, konečně se mohu oficiálně přihlásit k tajné "pyžamo párty" a následně "kvádro párty", která proběhla za zády veškeré starší populace a k jejímuž provedení jsem tajně zneužil rozestavěného bytu babičky. Chci zde uvést hódně, ale hódně velké poděkování adresované právě babičce, která mi za tuto neomluvitelnou drzost neukroutila hlavu a vše vzala s úsměvem:o).....

Pyžamo párty

Ještě něž-li jsme se vydali na mega-akcičku na Bublavě uspořádalo mé neposedné Já menší komorní sešlost. Původně vše vypadalo na klasickou dýchankovou oslavu, s tím jsem se nechtěl smířit a rozhodl vymyslet něco ujetějšího. Pyžamovka byla jednoduše onou jasnou volbou.
....Večer se rozjížděl pomalu, původního osazenstva bylo tak na tři kousky a nálada více méně klidná. Pyžámka líně odpočívala pedantně složená na gaučíku a minuty zdlouhavě tikaly. S pozdější podvečerní hodinou dorazila zbývající část a kolotoč se rozjel....

....Příchozí Pánové a Dámy rychle shodili civil a nasoukali se do dětských, růžových, dědečkovských nočních mundůru, zapojilo se PéSko a otevřelo nějaké to pivéčko. Párty se rozeběhla v nepopsatelných barvách a všichni si užívali jak uměli. Smích, hudba, bumbaní, válení, a další pro naše akce pozitivní činnosti zářily až do brzkých ranních hodin, poslední skautík padl v 6:27....
Kvádro párty a prodloužená

....Včera zvečera, po náročném pátečním dnu, jsme se dostali na prodlouženou tanečních, do kterých chodí převážně mladší generace našeho Gymplu. Museli jsme zkontrolovat mladší slečny a pánům poradit - jak na co:o). Z našich řad se sešla +- obstojná skupinka, takže se dovádělo na parketu jedna báseň. Když zapomenu na jednoho přisírku(omlouvám se za to slova, doufám, že nikoho nepohoršilo:o), jenž nám rušil příjemnou rodinou atmosféru, bylo vše OK. Už do plesu jsme vložili s Matym a zpočátku i s Kubčou menší pánskou vsuvku s tvrdší mňůsikou a silnější tekutinou v podobě Pelíškovky. Koncem plesu se silné jádro sbalilo a vyrazilo směrem na Kraslice. Cesta vlakem byla pro někoho zasloužilým odpočinkem, pro jiné pomalou přípravou na to co přijde. Kraslické nádraží nás přivítalo slušnou sněhovou pokrývkou, ještě že byt je jen kousek od zastávky a tudíž pouť v tanečních botkách byla snesitelná:-). Večer se odehrával pod taktovkou Simči, její drsný nápad, který vyvedl i zkušené hospodské povaleče:o) z míry, vzít Absint, určoval následovný průběh už plně plynoucí noci. Poslední vzpomínky před alkoholovým deliriem mají dataci tak k 4 ranní hodině a pak ještě ke znovuprobuzení mezi 5 a 6. Šlo opět o dobře odvedenou odpočinkovou akci....Díky VŠEM!!!!!
Pochvala: BrodY - jako jediný, kdo spal v bytě vydržel až do rána v obleku:-D..