Ano, už to tak bude, jsme ve čtvrťáčku a pomalinku se chystáme na MATURITNÍ PLES. Je sice pravda, že do našeho slavného plesového večera chybí bezmála ještě 4 měsíce, ale už jsme se vydali prohlédnout okolí Kraslic (takové malé město v severo-západních Čechách, kde bydlím) a ohlédnout se po ochotných sponzorech.
Středa se stala dnem startu našeho maratónu po obchůdcích, firmách a podnikatelích. Ráno bylo studené a sychravé, takže jsme vylezli do ulic až kolem 10 hodiny a vydali se do centra, pokud mohu hlavní silnici, kulturní dům a pár domů okolo tak nazvat. V první firmě, kde jsme alespoň v nějakou tu stovečku doufali nám řekli ať se zastavíme jindy, protože pan šéf zrovna nemůže. Neodradilo nás to a pokračovali jsme dál. Po dalších 2 neúspěších, které však alespoň zmírnila nabídka abychom se zastavili jindy, jsme se dostali k paní Gebhardové do Kraslické Cukrárny (- tímto chci této dámě z celého srdce poděkovat a doporučuji, aby si alespoň ostatní Krasličští podnikatelé vzali desetinu příkladu -), jenž podpořila naše snahy a stala se prozatím nejštědřejším sponzorem, kterého jsme sehnali. Příjemný pocit prvního úspěchu dodal mě i mým spolužákům nové síly a rozhodli jsme se projít většinu Kraslic.
Úspěchy jsme slavili ještě 4 a pak náhle konec. Kamkoliv jsme přišli přivítali nás naši milí chlebodárci, kterým před firmou parkovala přepychová auta (od pár těchto pánů máme sice pokyny ve znění: ,,Někdy mi zavolejte a dohodneme se!" - však podle tónu a barvy hlasu je jasné, že zavolat můžeme, ale dostaneme maximálně větší účet za telefon a další NIC!!!), či se vedle stavěl nový barák (doufám, že pan D. od kterého jsme se dozvěděli, že od nás nikoho nezná a tedy nemůže na maturitní ples přispět ani 50,-, si právě vzpomněl. Panu D. však budiž chvála, alespoň za to, že nás ušetřil planých nadějí a na rovinu jakoukoliv podporu vyloučil.), s úsměvem, ale jakmile ze mě či kamarádu vypadla slova sponzorský dar, jejich úsměv se změnil v, jak bych to jen napsal, 1) totální děs, či 2) v úsměv podobající se mentálně zaostalému chudáčkovi.
Od půlky dotazovaných jsme se dozvěděli, že již sponzoruji - koho a co?? To se přeci neříká a od dalších, že se ozvou, třeba dnes, nebo zítra a nebo nikdy. Celkově jsme obešli na 70 podniku, firem, bank, hospod a benzínových pump, nachodili třikrát (možná i vícekrát) délku Kraslic od předměstí po hranice a vybrali 1.550,- (jen poznámkou, vrchní hranice plesu pro Sokolovské Gymnázium dělá 163.000,- pro 2 maturitní třídy). Když bych tu z hlavy nahodil průměrnou statistiku, tak:
ze 70 dotázaných-
- je 5 dárců
- 4 vedoucí se s námi ani nebavili a z kanceláře pouze křičeli: „Nic nemám, nic nedám!!"
- supermarkety nesponzorují
- s 23 dotázanými jsme se dohodli na pozdějším termínu a nebo na domluvě po telefonu
- od 4 lidí jsme se dozvěděli „hezké“ vulgární výrazy
- od velkých firem, které by si podle mého skromného úsudku mohly drobný sponzorský dar dovolit, jsme se dozvěděli, že nám klidně dají něco malého do tomboly, ale ať nepočítáme ani se 100,-. To i drobní podnikatelé byli vstřícnější. Páni ředitelé zamyslete se jestli by Vás a firmy, které spravujete, malý dar pro středoškoláky zničil!!!
Koncem bych chtěl jen říci, že je mi smutno z toho, kam náš svět a stát spěje a jak je v nynější době neuvěřitelně těžké získat pár ochotných lidí, kteří by vzali alespoň 50,- záštitu nad společenskými akcemi a nad lidmi, kteří mají být novou inteligencí tohoto státu.
Jsem znechucen nulovou snahou o podporu studentských akci v našem městě a unaven po dvoudenním obíhání, které zplodilo tento článek.
Děkuji.......................
Žádné komentáře:
Okomentovat