Ke hlasování…

Již dlouho přemýšlím nad napsáním tohoto článku, ale stále se mi nedostávalo sil, protože bych nerad vyvolal lavinu, která by mohla mít špatný konec pro všechny zúčastněné. Na druhou stranu si však říkám, že pokud se budu držet veškeré slušnosti, pravdy a zpracuji následné řádky jako pouhou úvahu, zamyšlení, či konstatování, neměl by nikdo protestovat.

Než budete číst dále prosím hlasujte, ať Vás následný text nikterak neovlivní.

Na naší škole je mnoho zajímavých postav, některé vídám rád, některé již méně, ale jedna mě přce jen irituje svým vševěděním. Jde o našeho pana “Správce“ (na jiných školách spíše školníka – nevím co by mělo býti na tomto slovu tak urážlivého, že jej nemůžeme používat), pana Zoubka. Dále nevím jestli mám začít nejprve s chválou, protože tomuto muži patří určitě i značný obdiv a díky, za udržování školy, jakožto budovy a jejího technického zázemí, na perfektní úrovni, a nebo spíše s postěžováním si na jeho místy nevhodné chování. Pan správce Zoubek se vyžívá v, až inkvizitorském, hlídání mravů studentstva. Vadí mu jakýkoliv prohřešek vůči jeho smýšlení, často je náladový a nevrlý. Už jsem párkrát zažil jeho neschopnost vyrovnat se s tím, že někomu vynadá a dotyčný “hříšník“ nehne ani brvou. Nepostaví se k tomu jako “chlap“, ale při nejbližší příležitosti si bude stěžovat profesorstvu. Po pár konfrontací, které byly, musím přiznat, zaviněné mnohdy i mnou (však neporušovaly nikterak taxativní vymezení školního řádu), jsem přišel i na fakt, že nemá smysl se s ním snažit jednat a dohodnout se na určitém kompromisu, protože prostě jen On má pravdu a tak to bude. Dále ještě dvě věci. Hlavní zbraní pana Zoubka je neustálé ohánění se již zmíněným školním řádem, doporučuji mu aby si jej přečet a alespoň doplnil své myšlenky. Druhá věc, je o poznání od všech předchozích žabomyších problémků, více zarážející. Už několikrát jsem byl svědkem neurvalosti a zesměšňování. Naposledy nedávno. Moje spolužačka seděla, nebo byla spíše opřená, o psací desku lavice, všichni víme, že se to nemá, ale prostě čas od času se někdo posadí. Náhle do třídy vběhl pan Zoubek a vypustil z úst: „Ty jsi snad úplně ..*..“. Spolužačka se nedala a optala se: „Co prosím??“. Pan Zoubek s tvrdým přízvukem hlasu vynadal a při odchodu pronesl větu: „Tady to je jako u ..*..“. Přemýšlím, jestli tím myslel celé gymnázium, pak mu teda také děkuji a vyřizuji, že se za to ..*.. nepovažuji! Nyní přišel čas na onu slíbenou chválu. Pravdou a neodmyslitelnou součástí pana Zoubka je i skutečnost, že pomůže vždy s čímkoliv o co jej požádáme, přestříhne zámek od skříněk (když se potřebujete dostat do skřínky a zapomenete klíč) i když by nemusel, jakoukoliv závadu co nejdříve opraví. Kontroluje okapy aby nebyly zanesené listím, ihned vylepšuje veškeré nedostatky. Prostě je mužem na pravém místě, kdyby ho nebylo přijde gympl o silnou pomocnou ruku. Závěrem chci říci, že být pořád mezi smečkou mladých lidí, kteří si dělají ze všeho “dobrý den“ není asi žádný med, ale prostě to již k tomu patří. Proto děkujeme, ale trošku to chování.

Doufám, že tento článek vyvolá maximálně jen diskusi a nepřinese žádné přiostření vztahů. Pokud jsou námitky, rád si je poslechnu, a příspěvek stáhnu, není jeho účelem pobuřovat a pomlouvat, jen popřemýšlet. Děkuji…