Noha - spíše kotník:o)

Kvůli pátečním událostem jsem opět nucen posunout napsání článku o párty na KB.
Byl hezký den, který se již od rána prezentoval slovy "Vánoční baskept". Jako každý rok, šlo i nyní, o vánoční mezitřídní turnaj na našem GymSu. Celý průběh turnájku byl již od prvních zápasů tvrdší a došlo i k pár potyčkám (sem-tam nějaké to škrcení a facky:o). I a hlavně naše třída doháněla basketbalové umění až skoro rugbystickým stylem hry. V druhém mači se však stala pohroma. Jediný baskeťák a tahoun našeho teamu si při doskoku podvrkl kotník. Tato ztráta nás poslala, jednoduše řečeno, pod kytičky. Jelikož kotník ihned začal zvětšovat svůj objem, vydali jsme se k velkému tažení na lékařské ústavy. První zastávka v poliklinice nedopadla dobře. Náš zraněný byl odpálkován z rentgenu na ortopedii a z ortopedie vyhnán, pro změnu, se slovy, že se zde již neoperuje a tudíž ať pokračuje do nemocnice.
Do nemocnice nás naštěsí hodil další spolužák. Auto jsme prozřetelně parkli na zastávce pro sanitky. Vypadali jsme spíše jako pohřební vůz, ale nikdo nám nic nenamítal. Za minutku jsme stejně poodjeli kousek výše, přímo do areálu nemocnice. Spící vrátný nám moc neporadil, tudíž babo raď, jsme prostudovali plán a vyrazili. Pajdu Páju se povedlo uspěšně dostrkat až na ambulanci. Náladu nám zvedl první leták, který naši výpravu uvítal v katakombách nemocnice.

Omluvte horší kvalitu, ale já a foťák na mobilu :-X

Zázrak, konečně dveře s nápisem AMBULANCE. Paju jsem společne s Ondrou usadil na moderní dřevěné lavičce, které pravděpodobně zažili již první světovou a připlížil se ke dveřím. Nechtělo se mi čekat. Lstivě, po Gymplácu, pročítam řádky, jenž by opravňovali můj prst k stisknutí zvonku. Nakonec ničeho nebylo třeba. Hlasitá konzultace zdravotních problémů uvedených na papíru na dveřích s Pájou přes půl chodby, dohnala pravděpodoně sestřičku k šílenství a sama raději otevřela a přednostně nás přijala.

Pájin vyfásl nový model Porsche kriplkára X2007G a já povýšil na osobního řidiče.

Sestřičky byly milé, až tak, že při dotazu - kde bydlíš, který pravděpodobně směřoval k Pájovi, jakožto ke zraněnému, jsme začal diktovat svoje údaje já:-) (trapas, hi). Po založení zdravotní karty, mi byly dány do navigace údaje o poloze rentgenu a vyrazili jsme. Cára nějak špatně držela směr- já za to vážně nemoh, takže jsem musel věnovat všechnu pozornost řízení. Najednou mě však vyrušil Pájin se slovy: ,,Tam nejedem!". Zvednu hlavu a před předníma kolečkama dveře. Nad dveřma cedule. Na ceduli nápis: "Pitevna". Od pitevny šlo všechno hladce, teda až na problém s výtahem, kde jsem málem Pavlovi přiskřípl nohu do dveří, dále na cestu zpět, kdy jsem obkroužili dvakrát dveře, protože jsem nebyl schopnej nabrat rovný směr, mohlo za to kolečko, nějak se prostě zaseklo a točilo a točilo. Ještě jsme vytrousili botu, ale prostě, dojeli jsme dobře. Hlavní sestře jsme Pajina předal se slovy: ,,Tak si to tam Pájo užij.", tudíž další trapas:o).
Zatím co byl Pája na lékařském výslechu. Vymejšleli jsme s Ondrou teorii, proč po chodbě pořád chodí sestřičky a tahají za sebou igelitové pytle, které obsahují na dně povalující se neurčité hadr připomínající předměty. Nakonec nás napadlo, že v tom pašují odpad v pitevny, protože směrem od pitevny chodily a když byly protaženy dva pytle najednou, veškerý rej utichl - mrtvola byla asi už pryč a nikdo nic, až na nás dva, nepoznal. Dále jsme učinili objev, že z rentgenového snímu se dají vykládat sny, vřele doporučuji:)


Na konec ohrané moto, které znělo z úst Ondry tak neuvěřitelně prozaicky:
"Sportem k trvalé invaliditě!!"