Už tomu pár dnů bude, co jsem zde naposledy otravoval s novými postřehy. Bylo mi trapné psát stále o akcičkách, pařbičkách, zábavách a tak dále, že jsme si prostě musel dát malinkatej odraz. Teď se však vrací v plné síle k mému zpravodajskému líčení co se na Gymplu, mezi Gympláky a okolím děje. Původně jsem zamýšlel obohatit následující řádky i o pár větiček zavánějících filosofií, ale po menším průzkumu, jsem byl přesvědčen, že raději zůstanu při zaběhlém řádu a běhu věcí:o)...
Vezměme si to pěkně od začátku. Už tomu budou dva týdny, kdy se úzkému okruhu z nás, povedlo uspořádat párty nepárty. Zdánlivý oxymóron má jednoduché vysvětlení. Byl volný víkend, nic se neplánovalo a na pár lidí padla smutná nálada. Jak všichni již dobře víme, smrt oné zmiňované zrůdě, smutné náladě, přinese družení s věrnými kamarády. Tudíž jsme se rozhodli udělat malý sedánek v Kraslicích. Startovním kolíkem, pro následně zajímavě se vyvrbený večer, byl basketbalový zápas mezi hvězdným týmem Kraslic a nějakým neurčitým Varským družstvem. Jelikož jsme příkladní fanoušci a Pája společně s Tomem, hlavní tahouni Kraslic, jsou našimi dobrými kamarády, sešla se Nás v hale celkem obstojná skupina, složení silně připomínalo pyžamopárty. Po zápasu náhle nastala otázka, kam teď. Inu nebylo zbytí a tudíž jsme vyrazili k babičce do bytu, kde se líně povalovalo PéSko, a náhodou se i klíče od bytečku objevily v mé kapse:o). Myslel jsem, že zde posedíme do večerních hodin a rozutečeme se každý do svých spacích prostor, jak jsme již předem naplánovali. Štěstí však při mě nestálo a maminka uspořádala razii, tudíž jsem bleskově zahájil ústup z předem tvrdě vybojovaných pozic a i s kumpány zmizel v noční tmě. Po půl hodině tápání co dál, uvolil se BrodY s nápadem, že by se tedy mohlo jít k nim. Bylo nám všem, tedy alespoň mě, tochu trapně, protože jsme se dozvěděli, že jeho rodiče pořádají menší sešlost známých a tudíž představa, že budeme oxidovat mě moc nenadchla, ale nic se nedalo dělat. Po dalších peripetiích, které mě osobně zabraly celou následující hodinu, jsem konečně dorazil k BrodYmu domů. Do baráku mě vpustil Davidovo táta, který si na můj a Davida (BrodY) účet zažertoval, že jsem rozbil vchodovou branku. Onen vražedný, krve lačný pohled, kterým mě BrodY protknul asi do smrti nezapomenu:o). Naštěstí s brankou se vážně nic nestalo a za chvíli jsem byl již ztracen v pokoji v patře, který pro Nás David zajistil. Pěkně jsme pokecali, probrali vše od paty po hlavu a po pár panáčcích Stalinovek a bitce o deku s Maty, se pro mě stal osudný gauč, kde jsme vydržel až do rána. David má nej, nej, nej, ............................ rodiče, děkuji za nahrazení oné nevydařené akce u mě.
PS: původně jsem měl spát na zahradě v boudě(ten večer bylo něco kolem 2° pod nulou)
Žádné komentáře:
Okomentovat