Tak jsou tu zase. Vánoce ťukají na dveře, pár vloček poletuje za okny a z repráčků se line poklidný hlas Ledeckýho=) a melodie bílých zasněžených písniček. Když se dostávám k „Sliby se mají plnit o Vánocích“, tak tedy usedám a pokusím se naťukat pár řádků, jak jsem slíbil. Vánoce přicházejí do Plzně pomalu a potichoučku, skryté, jako půlnoční sněžení...
(fotečka z okna naší koleji, neb občas se dějí i zázraky - sníh v Plzni)
..., které roztaje, nežli procitneme ze snu. S příchodem zkouškového období není snad ani čas, užít si pořádnou sváteční náladu.
Přemýšlím, že bych už konečně někdy měl vyndat lyže a po dlouhé době prubnout, jestli se na nich ještě udržím, celkem si fandím, tak kdyby se chtěl snad někdo přidat, tak neváhejte.
Kde pokračovat dál. Mám hlavu přervanou zážitky, ať již ze zkoušek, nebo z pozkouškových a předzkouškových hospůdek a kalbiček, že nevím, co povyprávět, tak nebudu trápit své poslední hrdinné neurony, co ještě přežily a budu jen tak křičet do větru a doufat, že nějaká myšlenka bude hezká, nějaká prostá a nějaká sladce sprostá:-).
Zrovna v tomto týdnu jsem udělal dokonalý, geniální šachový tah:-D. Teda rovnou dva, ale ten druhej, byl fakt dobrej. Jsem se strašně nudil, na co se učit na zkoušky:-), tak jsme si to místo šprtání se spolubydlícím rozdali, rovnou několikrát, pač to bylo tak dobrý a plodný, že jsem se nemohl pořád nabažit. Teda je pravda, že jsme k tomu tentokrát přibrali desetikorunu, bez ní nemám šanci, jestli jsem to neříkal, můj spolubydla je totiž děsnej frajer a bez tý pětky je se mnou hotovej raz dva. Jo, pro vysvětlení, jde o šachy, přesněji o desetikorunový:o). První hra kopírovala asi všechny naše hry, zase jsem dostal na prdel, jako malej klučina. Druhá už byla, ale úplně jiná. Jen tak jsem si zahrál trapnej tah...
(začíná se klasicky z této pozice)
(desetikoruna na šachovnici musí vždy kopírovat tah figury)
(Hraji za černé - jezdec)
..., pak druhej...
(Pěšec útočí na koně)
(jezdec se vrátí na výchozí pozici a bílý nemá co hrát, desetikoruna se nemá kam posunout)
a koukam, já vyhrál. Hned mi stouplo sebevědomí a co si budeme říkat, najednou jsem byl nejchytřejší hráč šachu na světě. Začal jsem se chovat povýšeně a ještě do dnes s nikým pod moji úroveň nemluví, tak ani nevím, proč sem něco píšu:o)))). Ne, kecám, skromně, ale potěšen jsem se pustil do další hry. Konečně se mi podařilo trochu narovnat v očích Michala (jeden ze tří Michalů, kteří se mnou bydlí, pro ty pomalejší:-), takže pro mě, abych věděl co tady píšu:o), bydlím s Michalem – MuMem = můj Michal, a ve vedlejším pokoji bydlí MiM = mini Michal a MaM = maxi Michal, no a čtvrtou postel, teda tu druhou u nás, zalehává Aleš…. ….no a teď, ale nevím, kde spím já, raději se vrátím k vyprávění) mou nalomenou, spíš už pohřbenou, šachovou pověst, ale to hlavní teprve přijde. Chystáme se k poslední šachové “pětkové“ partii a já (JÁ, JÁ, JÁ) „(pozn. editora: autor je trošku mimo, ale víte jak, raději mu to neříkejte), (pozn. autora: editor má velkou h…. hlavu…)“ zatáhnu absolutně nešachovej tah...
(desetikoruna opět nemůže kopírovat tah, tentokrát čeného)
a po důkladném hodinovém:-) (editor: zase přehání, chce vypadat asi důležitě a fundovaně) rozboru zjistíme, že tímto jediným tahem lze vyhrát celou hru. Aneb, jak z primitivního vzniká geniální. Kdo si se mnou zahraje příště??:-)….
….............................................................
Vánoční úklid
(už bez komentáře, nechci Vás zničit:-)
Tak zatím pa a hezkou dobrou noc. Popř., kdybych byl línej a už sem zase nic do Štědrého dne nenapsal, tak bohatou nadílku a kdybych sem nenapsal nic ani do Nového roku, tak štastný a veselý rok 2009 a bouřlivé oslavy, Váš Slidan.
.jpg)
