Den blbec - Aneb, když někam vlezeš, koukej slepoune!!

Ještě před pár lety jsem byl hrdým pozorovatelem. Rozeznal jsem známou i neznámou osobu na sto honů. Teda, až na jeden zážitek, kdy jsem si spletl kamaráda s někým cizím. No a zkrátka, poté co jsem jej doběh, hodil před jeho ksichtík ruku a vypustil ze sebe: „Ahoj P…..“, zamrzl jsme. Stál jsem trapně před někým cizím, který se mému známému sice trochu podobal, ale věkově si neseděli tak o 20 let. Můj pozorovatelský talent zahrnoval i objevování sebemenších maličkostí v místech, kde jsem se pohyboval, nebo do kterých jsme právě vstoupil. Dneska je však vše jinak.Nevím, jestli se ještě sluší, svádět následující vyprávění na DEN BLBEC, nebo přiznat barvu. Barvu šeptající Vám všem, že jsem poslední dobou nějak mimo. Ale už poskočme dál.
Máme hezký středeční den. Jako vždy vstávám do školy a vůbec se mi nechce. Vyvalím se z postele a koukám. Času dost, dokonce jsem zvedl své bezvládné tělo o pár minut dřív, než-li se má rozeznět otravný budíček od kovo-plastikového monstra budíku. Dobelhám se do kuchyně maje divný pocit. Po rozlepení očí a bližším průzkumu hodinových ručiček, narazím na zakopaného psa. Sice jsem vstal o minutku dříve, ale zaspal jednu hodinu. No, není čas brečet, šup k snídani a do kalhot a jede se dohnat co se dá. Další osudová chyba onoho dne. Do školy dorazím opět ve zničeném stavu, jenž má na svědomí úmorná ranní anabáze vlakem. Ani nedosednu do lavice a dostanu třešinku z právě se chystaného dortu. Slova: „Jak to, že jsi přišel?? Teď píšeme z AJ!! Proč jsi o už nezapek?? Já bych do tý školy nejel.. My mysleli, že se na to vyprdneš..“ mě vážně dorazila. Nejsem žádnej srab a testíkům se přeci nevyhýbám:o). Nebudu dělat machra, vědět to tak by mě třeba napadla nějaká klička, ale nikdo neříká, že bych ji využil. Test dopadl podle mého právě probuzeného očekávání katastrofálně. První strana mi připomínala surrealistický obraz s prvky symbolismu v provedení egyptského hieroglyfu, zkrátka, pro mě „Španělská vesnice“. Druhá nebyla o moc lepší. Na třetí hodinu jsme měl domluvenou schůzku ohledně skleniček na ples. Tudíž jsem se vydal na cestu. První úkol bylo sehnat smlouvy. Nejbližší možnost se skýtala v přepadu naší třídy a protože je přestávka, není problém se zde zastavit. Inu, vlezu do třídy a jaké to štěstí, objevil jsem druhou půlku angličtinářů. Kouknu k tabuli, jestli se náhodou někde nenachází paní prof. a nikde nikdo. Pozdravím třídu a ženu si to k zadním řadám pro smlouvy. Klasicky smlouvy zase nejsou, tak si v duchu (polohlasně) zanadávám a cestou ven popřeji trochu pozornosti třídě. Od spolužáků vyzvím, že píší sloh a tak si taky smutně postěžuji jak dopad můj rychlotest – Podpis a datum a byl jsem hotov.
Po domluvení skleniček se vrátím do školy, cestou si stihnu postěžovat Ondrovi, že kdyby se v naší půlce psal sloh bez profesora, tak mají všichni za 1:o). Jen se dopracuji po šatně na chodbu, už vidím divné pohledy svých spolužáku. Neřeším, jdu si něco vyřídit do studovny a pak to přijde. Je mi sděleno, že celou tu dobu, kdy jsem byl ve třídě pro smlouvy, tam seděla i profesorka. Nechápu jsme prostě slepej. Omluvou mi buď, že paní Vacurová seděla v lavici mezi holkama a zapadla tak dokonale, že ji prostě letmým pohledem nešlo rozpoznat. Uplyne další hodina a já si vzpomenu, že jsem asi nechal něco v lavici na naší hodině angl. Vydám se o pato výše. Vlezu do třídy a hle 4.C.zrovna třída s kterou máme maturák. Zalezu do zadní lavice, proštrachám ji, nic nenajdu a tudíž se dám na odchod. Všici se smějí jako pominutí, tak si říkám, co je?? Všimnu si Radky a využiji příležitosti sdělit novinu ohledně skleniček, když tak postávám, všimnu si papíru. Hlavou mi proletí: Papír – sloh – to už jsem dneska někde viděl – jejich smích – angličtina – černovláska stojící po mé pravé straně – jsem „hovado“. Půlotočka vpravo, vše je jasné. Aspoň jsem nyní pozdravil a nevypadl ze třídy bez povšimnutí si profesorky jako poprvé. No měli ze mě všichni srandu nejméně ještě celý den. Naštěstí celá škola již končila a tudíž se mi nepovedlo spáchat další škody, či něco co by přebilo trapas z prvního dne na gymplu:o)