The best of party – produckt by 4.C

Ptáte se, jak to všechno začalo? Na jazyk se mi derou slovíčka: ÚPLNĚ NEVINĚ, ale bohužel Vás zklamu. Jediné co bylo neviné, byly kroky vedoucí mě k zapadlé chatě na okraji Kraslic. Suň se suň přikradl jsem se až k verandě. Můj tajný elegantní vpád byl ovšem přerušen na stráži hlídkující Símou, teda pokud to byla ona:o). Se Simčou, nebo bez Simči, problém byl v mém prozrazení. Nic se nedalo zachránit a zbývalo pouze napochodovat dovnitř. Jen jsem vlezl už mě nikdo neměl rád:). Jednoduché vysvětlení, povedlo se mi rozlít právě vodšpuntované pivéčko a nelejt jej do pečlivě nastražených baťohů a tašek. Druhým kamarádem se mi stal hadr a vytírání toho co jsme si rozlil. Musím se přiznat, skoro jsem brečel. Ale ne, pro ostudu to nebylo, ale pro to pivo:o). Zábava se podobala půlnočnímu bálu na hřbitově, kam jsme se původně chtěli vydat, ale pro, v tuto chvíli, ještě nečekané příhody z výpravy sešlo. Pokusy odloupnout oči přítomných od TV byly takřka neviditelné a neslyšitelné. Nebudu rozebírat ukrutně dlouhé dva roky sledování celé videotéky a hupsnu o hodinku/ky dál.

Na pomoc beru foťák:o). Vydržte……………, už jej mám. Ještě před pokračováním musím napsat: „Déčáci hledali hranice Céčka a co našli? Našli, že Céčko žádné hranice nemá. Po dlouhé době jsem si připadal jako na našich starých dobrých „Stříbrňáckých farských pařbách“. Déčko také objevilo, že nějak vyšlo z formy a padá brzo, BrodY?:o)))). Děkuji Všem za pozvání.!!“

Od 19:00 do půl osmé vládl chatě ještě klid a mír:o). Bohudík touto dobou dorazila poslední posila z řad 4.D - BrodY a s ním důležitá výbava. Tekuté palivo, jenž pro nás vybrečel sám Stalin, počalo rozehřívat okolní ledy. No jednoduše řečeno začalo se pít:o). Naše sestřičky z Céčka se projevily jako pravé „Kraslické horalky“ a pily lampy, na které by si netroufl ani pravý ruský mužik:-), že Zdeníku:o). Zábava nabrala nečekaných obrátek, řadilo se stále rychleji a ručička nálady na tachometru bourala veškeré překážky. Po odtikání deváté hodiny, již brečel i parket. Trsající dav se pohupoval v jakémkoliv rytmu a těla se nenuceně svíjela na různorodé tóny. Večer, tedy spíše noc pokračovala v živé zábavě neztráceje na ničivé síle. Většina přítomných v euforii pila, jedla, chodila, tancovala, tulila se, odcházela, pouštěla slzičky, chodila na vzduch (dvě důležité věci, ale ani jednu nehodlám napsat, vy víte:o). Vodnice, ač jako vyléčený uživatel tohoto přístroje se jejímu kouření vyhýbám, mě protentokrát opět překonala a nebyl jsem jediný:o). Snahy o předávání dýmu, potřebovaly názornou ukázku a posléze touto ukázkou vyprovokovaná soutěž měla jasné vítěze:o). Z výšky vší zábavy se ale náhle dopadlo na tvrdé dno v podobě TV. Ani nevím, jak se to stalo, ale prostě najednou přišel konec. Televize pro jedny a chlast pro druhé se staly katem a černou rukou probraly řady přeživších. Kluci ve snaze vzbouřit se zorganizovali mikro výpravu k zastávce:o). Zbytek buď zalehl, nebo jen tak polehával, nebo se vydal telefonovat, či jíst:o). I po návratu mužiků byla stejně zábava ta tam a party se přeměnila v komorní posezení na verandě s vodnicí v ruce a v puse. No a pak přišel konce, spánek a já zde také ukončím povídání. Poslední zmínka patří Zůze Lang., která jako poslední sťala chudáka Amundsena. Ještě by se dalo povtipkovat o otvírání okenic u nás v pokoji a o BrodYho parakotoulu, ale myslím, že jsem skončil v pravou chvíli. čís :o)...

Halóóó, tady 4.D....

Ptáte se co 4.D dělá, když se tváří, že nic nedělá??

Dělá spoustu užitečných věcí, které obohacují intelektuální život všech těch, jež ji znají:o).

Takový jeden školní den:

Třeba se učíme (psssst, jen pózovaná fotka):

Nebo hlídáme malé dětičky (to není propadnutí žáka:o):

Nebo anektujeme katedru (silnější vyhrává, v tomto případě, rozhoduje ovšem počet)

, ale nejde to bez boje:

Nebo také relaxujeme:

Nebo přímo spinkáme:


Ale hlavně vše bereme s nadhledem a jsme nad věcí.



Co takhle jeden pařmenskej den:o).

II.D

Jsme banda plná stydlínků:

Ale nebojíme se říci co Nám leží na srdci:

A i když vobčas vypadáme jako UFO:

, umíme být i galantní:

Pořád máme dobrou náladu:

a když není, tak víme co pomůže:

tanec:

parta:

A hlavně milovat vše až do krve:



III.D

Hodnoty zůstávají stejné:

Přátelství z Nás přímo tryská:

Modlíme se pro každou ztrátu:

Čas od času Nám rostou rohy (a čas od času nám někdo nasadí parohy:o):

Někdy sportujeme:

Jindy pro Vás umíráme:

Ale opět se zrodíme:

Abychom Vás přivítali:

Potěšili:

Nebo nasr*** (naštvali):



IV.D

K čtvrťáčku snad nemusím ani nic dávat. Aličina galerie se plní a plní, ne, že by se nenašly nějaké jiné fotečky (v počítači ty tuny záběrů přehazuji bagrem:o), ale pro ilustraci bohatě stačí fotečky a článečky z našich dvou webovek.

PS: nové fotky u Alice, odkaz je v levém sloupečku dole!!!!


Poslední ekšn:
Lindušky narozky:o)

Plesík :o)

Tak je to za Námi, včerejší večer a dnešní ráno patřilo mezi pár dnů, které těžko zažijete dvakrát. Už tomu pár měsíců bude, co někteří více jiní méně počali rozbíhávat onu akci, která se může bez všech okolků pyšnit přízviskem maturitní. Nebudu zde zasypávat Vaše hlavičky a plýtvat drahocenným časem, jenž obětujete pro přelouskání těchto řádečků a přeskočím z organizačních maličkostí přímo do víru zábavy a spirály dění.
Nutno podotknuti, že celý ples poznamenal bacil různých nemocí, který mírně narušil celé plesové plány, ale z božskosti našeho dílka ubral nepatrnou, titěrnou částečku. Převážně vše klapalo v největším pořádku, pár chybiček se sic objevilo, ale jak se říká: „Zaflikovali jsme je dobře.“, tudíž pro oko našich hostů by mohly, doufejme, že doopravdy byly, nepostřehnutelné. Jestli je tu někdo zvědav na můj názor, dovolím si prohlásit, že jsem si ples užil. Líbil se mi. Již od začátku, kdy se na naší vychytávce – promítačce – zazářily prvé fotky, počalo mi docházet, že jsme doopravdy již ve čtvrťáku. Je to neskutečné, mám pořád pocit, že odpovídám maximálně tak druhému ročníku. Musím zjistit, jestli se dá podat znova přihláška na Gympl. Parket jsme klasicky opět otevřeli my. První valčík vytáhl naše neposedné zadnice a rozjel rodící se večer. Předtančení obou tříd také nezklamala, dopadla na jedničku, no možná já budu za dva, ale o tom pssst. Stužkování plně elegantně přežili všichni, úmorné ovzduší řádilo na většině přítomných bohužel ohnivou rukou, ale jak jsem již pronesl, nikdo se nevzdal bez boje. Při následném focení, opět moje maličkost vlezla omylem ( chtěl jsme, ale oni mě nechtěli ) mezi 4.C. Podruhé jsem naštěstí již trefil správnou třídu, ale jelikož nás to trefilo jen 6 lidí, focení se nekonalo. Následná učitelská volenka byla jednou z perliček večera, můj profesorský protějšek, jedna z nejúžasnějších osůbek profesorského sboru, sice musela trpět pod tíhou mojí trapné konverzace, ale pevně věřím, že jsem ono faux pas odčinil ploužáčkem a nepodupáním střevíčků. Rodičovská volenka stála také zato a studentská se nekonala. Večer utekl poněkud rychle, rychleji než jsem zvyklý a to jsem už zažil urychlení času, kdy Vám čtyři hodiny připadají totožné s dvěma minutami a 45 sekundami. Kupa známých, kamarádů a dalšího tvorstva ještě více usnadnila průběh večerem. Tanečky po boku neuvěřitelně překrásných okouzlujících slečen nebudu ani popisovat, zaprvé jsou nepopsatelné a za druhé z nich nic nevím, protože, kdo z nás ví něco o Nebi. Ani závěrečným hvizdem plesu zábava nenacházela pokojného konce. Po malé zastávce v přeplněné Masce, se večer, tedy ráno, rozparádilo v Jackovi. Hrací skříň nenašla chviličku odpočinku a na prostoru dva na dva, možná tři metry, se svíjelo na deset ještě přeživších lidí. Když se ještě ohlédnu o pár hodinek zpět, k půlnočku, musím, říci, že drak byl úžasný a naše parta ještě o špetku lepší. Ještě teď se mi točí hlava z nádherných holek a z plouživých rytmů po boku té a později těch nejkrásnějších. Dámy děkuji Vám. Pánové, myslím, že jsme prostě špičkově sehraní a nikdo na nás nemá, jste a budete mými kamarády už asi navždy, no krátce, prostě na to pivo si spolu zajdeme vždy a kdyby náhodou ne, u každého 4 piva si na Vás vzpomenu a dám si panáka k dobru. Při pozorování foteček mě napadlo pár větiček, o které bych se s Vámi ještě rád podělil.
Kamarády tvoří společné zážitky. Zážitky jak dobré, tak oněch pár temných chvil, jež spolu zažijí. Rodinu tvoří snaha pomáhat si s problémy a dělit se o své radosti. S čistým srdcem mohu říci, že právě takovíto lidé patří do 4.D a 4.C. Zoceleni společným bojem a spjati radostnými prožitky, jak ze školních lavic, tak i z volného času tráveného po svém boku. Jak už to bývá, každá společnost žije svým vlastním vnitřním životem, v němž se objevují jak padouši, tak jejich čisté protějšky. Mám však pocit, že se naše kolektivní reputace po čtyřech letech na GymSo stále leskne zrnkem cti a jasně, doufejme i vítězně, kontrastuje s prohřešky a kotrmelci, kterým byl gympl svědkem. Pro mě má gymnázium i duši a já hrdě hlásím, že jsem rád, že jsem se mohl stát, stejně jako všichni kolem, její součástí.