Dělal jsem si pořádek v PC a padl jsem na svoje textíky z druháku a třeťáku. Přemýšlel jsem, zda je mám nechat dál odpočívat pod nánosy datového prachu, nebo je hodit sem a čekat co se stane. Nakonec jsem se rozhodl, že asi přece jeden přihodím, ale nechci vypadat nějak přemoudřele, tak to neberte zase moc vážně. Dokonce ani nemám potřebu nějak ospravedlňovat své chování a vystupování z posledních let, jen bych chtěl ukázat trošku jinou tvář. Doufám, že někoho překvapím a ne, že budu muset chodit kanálama.
Tak takové malé SLIDANOVSKÉ zamyšlení:
KAMARÁDSTVÍ
Řekni mi co je to kamarádství, kde má hranice a co je tvoří? Kdy se jedná o pouhá slova o jejich význam anebo o jejich smysl? Co je jenom hra a kam se smí až dojít, aby se z ní nestal fakt a skutečnost?
Všichni používají slova kamarádství, přátelství, láska, ale nikdo nezná jejich pravou definici, každý si představí pod těmito slovy něco jiného, individuálního a jedinečného, tak se ptám co je lepší slova a rozum, myšlenkové pochody, nebo instinkt, náhoda a sila, čí kouzlo okamžiku? Dosáhnou dokonalé rovnováhy mezi duší a tělem, jak nám radí staří filosofové, nebo poslouchat sám sebe a v jeden okamžik býti zvíře ovládané pudy a vychutnávat si dříve zmíněnou sílu okamžiku a v druhou chvíli být neomylný stroj? Přec člověk je jen neurčitý mutant mezi dokonalostí a chaosem, mezi řádem a individualitou. Proč se vázat? Proč dosahovat cílů, když jsou pomíjivé jako náš život, proč nebrat plnými hrstmi to co nám dává náhoda a proč nevychutnávat každý nádech jen s myšlenkou zvrátit tuto sekundu pro sebe. Proč nemilovat, proč milovat jednu osobu? Proč se nevěnovat všem, vždyť každý si zaslouží pozornost, proč začínat složitý vztah, když se dá tak nádherně vychutnávat vztah ke královně noci, proč neusilovat o dívku která je nedostižná? Vždyť o tomto to všechno je. Chceme-li žít musíme hrát hru, která je nemožná. Objevovat nová tajemství, říkat nová slova, milovat nenávidět, ale ne cíleně a systematicky, nýbrž jen instinktem v přítomné sekundě.
Nebezpečí a úskalí však číhá na každého z nás v obyčejném slově, ve slově které vymysleli slaboši, aby posílili své ego a mohli dokonale podrobit jedince, ve slově společnost. Její všemožná pravidla se zařezávají jako ostrá ocelová struna do duše a podvědomí každého z nás. To co nás má učit nás jen ničí. (omluvte chybičky, je celkem již pozdě a nechce se mi kontrolovat celý text, tak jej jen kopíruji ze složky na pc:o)
No, a protože jsem padl i na básníčku s kterou jsem si dělal „ftípek“ z BrodYho, tak Vám ji sem hodím taky. Něco pro úsměv (a ať to vylepší ty bláboly předtím:-):
Balada o pivu
pro Brodyho
Občas nula, někdy jednička.
Bróďa je v mém srdci jasná hvězdička.
Když ho vidím u piva,
jak se celý rozplývá,
nepohrdnu ani chvílí
a už piji rychle s ním.
Když jej vidím, v noci nespím,
snem se po něm opičím.
Nuly, plusy, konstantičky,
vše se před ním kloní hned,
při pivu však ale vždycky,
Brody řídí celý svět.
Občas vodka, stále sranda,
Nebo jak by řekl on:
„Prdel, holky, chlast a parta.“,
To je celý jeho sport.
Žádné komentáře:
Okomentovat