Další otázečky.......

Obohacování slovní zásoby

Ø Tvořením nových slov – a) odvozováním příponami a předponami (odvozování) – letadlo, odletět, lesnatý, zálesák, …
b) skládáním slov – rotoped, lesostep, samoobsluha
c) tvořením zkratek či zkratkových slov – ČEDOK, STK, …
Ø Spojováním slov v sousloví – zejména odborná terminologie – babočka admirál, …
Ø Přejímáním slov z cizích jazyků - řečtina, latina: amfiteátr, afrodiziaka, schéma, aplikace
- francouzština: z oblasti gastronomie, baletu, umění..
- angličtina: oblast sportu, informatiky, hudby
- němčina: plech, knedlík, seštelovat,..
- italština: oblast klasické hudby – andante..
- slovanské jazyky: soustava, nářečí, mluvnice, úvaha
- nářečí: šohaj (mladík)
- čeština: robot, pistol, vytunelovat, píšťala, tolar
Ø Přenášením slovního významu – metafory, metonymie

Metefora Metonimie

metafora lexikalizovaná - z básnického jazyka přechází metafora do hovorového
metafora básnická - metaforické přirovnání stojí mezi metaforou a přirovnáním

Metafora (z řeckého μεταφέρειν – metaférein, přenos) je jazyková a rétorická konstrukce spočívající v přenášení významu na základě vnější nebo vnitřní (strukturální) podobnosti. Je druhem tropu, tedy přenášení významu původního pojmenování na jiný předmět. Je součástí běžné funkce a užívání jazyka, ale zvláštní význam má zejména v poezii.

Metafory mohou využívat různých druhů podobnosti:
· týkající se tvaru nebo struktury – zub pily
· týkající se rozsahu nebo množství – kapka štěstí
· týkající se funkce – hlava rodiny
· týkající se místa nebo polohy – čelo postele

Personifikace (zosobnění) je termín se dvěma významy. V rámci literatury se tak označuje připisování lidských vlastností neživým věcem či nižším organismům (např. stromy šeptají). Některé vlastnosti jsou však reálně dány a většinou se i běžně používají a to ve všech lit. i stylistických útvarech (např. chytrá liška). I zde se v literárních pojmech zpravidla hovoří o personifikaci, byť liška v jistém smyslu chytrá skutečně je (v rámci zvířat). Personifikace je považována za druh metafory.

Synestézie smýšení vjemů různého smyslového původu
(ostrá chuť, sladká vůňe)

Katachréze znamená obecně použití slova v nenáležitém významu; v tropice je to metafora, která vešla do hovorového jazyka, takže ztratila svou metaforičnost (slunce vychází), jednak metafora vzbuzující pocit nesprávnosti protože se uvádějí ve spojitost věci navzájem se vylučující(opírá se o pramen)
patří :
oxymorón - černé světlo (černé = neblahé)
metaforické může být i epiteton: přívlastek -stálý (zlatá Praha); nový (blankytné nebe); řady přívlastků (zelené nekonečně rozvlněné moře klasů)


Metonymie a její druhy
stejně jako metafora se zakládá metonymie na využití konotovaných významů; nejde o vztah podobnosti, ale o vztah souvislosti; existuje rozdíl mezi m. lexikalizovanou ( pije už třetí sklenici, čte Jiráska) a básnickou
metonymie --- náhrada jednoho pojmenování za druhé na základě souvislostí (chlapecké srdce je písnička na začátku)
synekdocha nejdůležitější druh metonymie (= tři základní tropy: metafora, metonymie, synekdocha); vztah části k celku (živit pět krků = živit 5 dětí), sg. nahrazuje pl. -část nahrazuje celek (vaše čelist se třese na jídlo = máte hlad); pars pro toto i totum pro parte (přišlo tam celé město) druh za rod species pro genere (sytý hladovému nevěří), genus pro specie rod za druh (prsten s velkým kamenem); odrůdami synekdochy jsou hyperbola a litotes

hyperbola - nadsázka (už jsem to říkal stokrát, nemá ani deka rozumu), nemusí jít jen směrem ke zveličování, ale může jít i o opačný směr

litotes zjemnění, je opak hyperboly; místo myšleného pojmu nebo předmětu se popře pojem opačný; často dva zápory (nemohu nepochválit), není nutností (není zrovna hloupý)- tím že se popře protiklad, zeslabuje se význam sdělení není hloupý je méně než je chytrý.

eufemismus nejde o jev kvantitativní povahy, jako u litotes;jde o snahu říci nepříjemnou věc mírnějším způsobem (tedy jev kvalitativní); často jde o projev jazykového tabu; některé
eufemismy zlexikalizované (zesnul, nežije, místo zemřel)

ironie (úsměšek) vyjadřuje záporný vztah vyslovením pravého opaku toho, co máme na mysli (vy dnes výborně umíte - profesor ke studentovi, který se nepřipravil); druh ironie je perifláž - ukrytý úsměšek, něco se posměšně napodobuje; paralepsis - řečnická figura - řečník předstírá, že něco přejde a tím na to upozorní(nebudu vypočítávat..., protože je to obecně známé.); ironie může být subjektivní a objektivní