Pokračujeme s gramatikou

Měl jsem takovej pocit, že jsem všechny prosil, ať pošlou nějaký stručný věcný výtah, tak to tady asi máte????

FRAZEOLOGIE A IDIOMATIKA

Již z kapitoly o metafoře a metonymii víme, že bohatství jazyka nespočívá jenom v přímých pojmenováních (strom, střevlík, vidlička), ale že vedle toho existuje nepřeberné množství pojmenování nepřímých (obrazných). Ta nacházejí své uplatnění ve chvíli, kdy místo ustáleného výrazu užijeme z různých důvodů (například emocionálních) pojmenování jiného, a to na základě vnější podobnosti nebo souvislosti, vztahu. Slovní zásoba jazyka se tak výrazně obohacuje.
Mnohá pojmenování různých situací a skutečností si ale nevystačila jen s jedním slovem, ale bylo zapotřebí slov více. Takto vzniklá spojení byla tak výstižná, zajímavá, často vtipná a zapamatovatelná, že je užívaly i další generace a postupem času se staly téměř trvalou součástí jazyka. Slůvko téměř má své opodstatnění - jazyk je velice živý, a tak některá slovní spojení upadla časem do zapomnění, jiná se i dnes neustále vytvářejí.

ZÁKLADNÍ POJMY

frazém
Jedná se o ustálené, víceslovné a většinou obrazné (mnohdy expresivní) pojmenování, jež má význam pouze jako celek a nelze ho rozložit beze ztráty smyslu (význam frazému není přímo odvoditelný z významu jeho jednotlivých složek). A nyní pro snazší pochopení – význam frazému ranní ptáče dál doskáče je jasný každému. Přitom ale také všichni víme, že se vůbec nejedná o problematiku ptactva, a stejně tak víme, že tento frazém má smyl jen tehdy, když bude v určité situaci vyřčen celý.
a) frazémy nevětné – praštit se přes kapsu, lev salónů, dělat kličky - většina z nich jsou rčení
b) frazémy větné – jedná se především o pořekadla, pranostiky, přísloví, slavné výroky (citáty)

frazeologie
Nauka o ustálených slovních spojeních, obratech a rčeních. Tato slovní spojení jsou charakteristická pro jazyk a většinou jsou doslova nepřeložitelná.

idiom
O idiomu hovoříme v případě, když nás u ustáleného slovního spojení nezajímá jeho formální stránka (tedy jako u frazému), ale stránka významová (ve starších publikacích bylo možné číst, že idiom je „nepřeložitelný frazeologismus“ – od této definice, i když je možná snazší pro pochopení, se již upouští).
Problematika idiomu skutečně spočívá v tom, že ho nelze doslova přeložit do cizího jazyka – v jiných zemích totiž nemusí mít pro stejnou situaci stejná slovní spojení – například pro idiomy tlouci špačky nebo mít za ušima je třeba při překladu vyhledat analogické výrazy se stejným významem (nosit dříví do lesa – v angličtině orat písek).

NEJČASTĚJŠÍ FRAZÉMY A DALŠÍ SOUVISEJÍCÍ POJMY

slavné výroky, citáty
Citáty jsou větná spojení s mravoučnou tendencí (obsahují nějakou životní pravdu) - nejsou anonymní, tedy je znám autor. Některé výroky slavných osobností tuto podmínku nemusí splňovat, jen zachycují konkrétní situaci: například Kostky jsou vrženy (Caesar).

floskule
(z lat. flosculus = kvítek, ozdůbka, okrasa)
Jedná se o slovní obrat (rčení či jiný výraz), který je pronesen (napsán) velice nadneseně, květnatě, ale přitom není míněn upřímně a je prost jakéhokoliv citu. Jedná se vlastně jen o formální, ale zcela bezobsažné a prázdné vyjádření. V mnoha slovnících je floskule chápána jako synonymum k frázi.
S floskulemi se setkáváme dnes a denně, ale zejména v politice (ostatně tam vždy), ale stejně tak například při obchodních jednáních apod.
Příklady – užili jsme si to - i když zemřeli, budou nadále žít – hledá svou identitu – je to sofistikované – filozofie naší firmy (poslední spojení bylo příhodně pojmenováno jako manažerský blábol).

fráze
(z řec. phrasis = řeč, rčení výrok)
V literatuře jsou nejčastěji uváděny dva významy pojmu fráze:
1. Jedná se o ustálené víceslovné pojmenování bez hanlivého (pejorativního) smyslu.
2. Obrat, který svou nadneseností neodpovídá označené skutečnosti (je zde nepoměr mezi pojmenováním a realitou). Můžeme také říci, že fráze je bezobsažné, neopravdové (otřepané, povrchní, otřelé) vyjádření. V žurnalistice je fráze vnímána jako nedostatek. Fráze má v určitých momentech společné rysy s klišé, ale přesto je mezi nimi velký rozdíl - v případě fráze nemusí jít vždy o zautomatizovaný výraz, navíc, pro frázi je vždy charakteristický onen již zmiňovaný výrazný nesoulad mezi pojmenováním a skutečností.
Užívání frází je charakteristické pro politiky všech dob a všech režimů. Užívání frází je velice trefně a vtipně zesměšněno v dramatu V. Havla Zahradní slavnost.

klišé(z franc. cliché = tiskařský štoček)
Jestliže si zvykneme některé slovní obraty užívat běžně, dochází k jejich zautomatizování, a to tak dalece, že si mnohdy už vůbec neuvědomujeme jejich vlastní obsah. Stačí si jen vzpomenout na úvody našich dopisů, vybavme si některá naše slova při setkání se známými (už jenom pozdrav dobrý den není vždy míněn upřímně…). Právě v korespondenci, v úředním a společenském styku a samozřejmě v žurnalistice (politické, ekonomické a sportovní komentáře především) se klišé vyskytují nejčastěji. Je logické, že v mnohých situacích se užití klišé nevyhneme – už jenom kvůli zdvořilosti či proto, že některé ustálené obraty jsou za určitých okolností nutné (svatba, pohřeb, církevní obřady, soudní úkony, obchodní styk atd.).
Často však dochází ke zneužívání klišé – svědčí to nejen o naší chudé slovní zásobě, ale rovněž to vypovídá o intelektu mluvčího. Slovní obraty jsou potom povrchní, bezobsažné a prázdné – stávají se vlastně lží a přetvářkou. V takovýchto případech hovoříme o frázi (již Čapek velice trefně podotkl, že fráze není ustálené rčení, ale ustálené lhaní).

pořekadla
Ustálené věty obrazné povahy a lidového původu, často shrnují zkušenost lidí. Pořekadla stručně vystihují konkrétní situace, ale bez mravoučné tendence, jen konstatují).
Bez peněz do hospody nelez. Chodí s motykou na zajíce. I mistr tesař se utne. Ráno moudřejší večera.

pranostika
Specifický druh pořekadel – jedná se o výroky, jež se týkají vzájemného vztahu roční doby a počasí, ale také závislosti konání lidí na nich (většinou se týká zemědělských prací).
Na sv. Jiří vylézají hadi a štíři. Únor bílý, pole sílí. Svatá Anna, chladna z rána. Na svatého Řehoře, šelma sedlák, který neoře.

přísloví
Anonymní výroky s mravoučnou tendencí – první část přísloví zpravidla něco konstatuje, druhá část z toho vyvozuje poučení. Bez práce nejsou koláče. Nouze naučila Dalibora housti. Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Líná huba holé neštěstí.

rčení (úsloví)
Ustálená spojení slov, často s obrazným základem, která charakterizují určité typické nebo obecně známé situace. Rčení získávají smysl ve chvíli, kdy jsou včleněna do kontextu (sama o sobě, tedy bez vztahu k situaci, nemají žádnou výpovědní hodnotu). Jejich původ může být buď lidový, mnohá rčení jsou původu biblického, velké množství pochází z antické mytologie a dějin, nescházejí ani rčení středověká a mladší.

a) rčení kulturního původu
Kainovo znamení, egyptské rány, házet perly sviním, snášet Tantalova muka, Sisyfovská práce, Augiášův chlév, Pyrrhovo vítězství
b) rčení lidového původu
vjet si do vlasů, páté kolo u vozu, věšet bulíky na nos, mít za ušima

ustálená přirovnání
Pojmenování na základě srovnání – toto lapidární konstatování říká vše podstatné. V přirovnání je zdůrazněna vlastnost, jež je shodná s jiným jevem. Důležité je, že přirovnání obsahuje srovnávací výraz.
mračí se jak kakabus, kluk jako buk, spí jako dudek, je pilný jako včela, má tváře jako sysel

Jmenný rod
Jmenný rod je v češtině trojí:
mužský (maskulinum)
ženský (femininum)
střední (neutrum)

Vyjadřují jej všechna podstatná jména, která se zařazují k jednotlivým rodům obvykle podle svého zakončení.
Přirozenému rodu mužskému či ženskému odpovídají názvy osob a většiny zvířat.

Rozlišení může být realizováno
lexikálně, tj. různými označeními jedinců opačného pohlaví (muž - žena, chlapec - dívka, jelen - laň)
slovotvorně (řidič - řidička, ministr - ministryně, kocour - kočka)
syntakticky, tj. shodou s přívlastkem nebo přísudkem (váš choť - vaše choť, náš Míla - naše Míla)

V zařazení k rodům může nastat kolísání u:
domácích podstatných jmen zakončených na souhlásku
např.: kyčel, svízel, hřídel, rez, trnož, prestiž - všechny m. i ž.
rukojmí m. a ž. jako rody přirozené, s. podle formálního zakončení
kníže, hrabě - m. podle rodu přirozeného, s. podle zakončení
a přejatých substantiv cizího původu, původně nesklonných
např.: interview - m. i s.
revue - ž. i s.
image - ž. i s.
Rodové dublety mohou být vyjádřeny i koncovkou (brambor - brambora, líc - líce, náruč - náručí, kedluben - kedlubna).

Rod mužský dělíme na:

Životný a neživotný

Kategorie životnosti je v češtině zastoupena pouze u podstatných jmen mužského rodu a projevuje se v syntaktické shodě přídavných jmen, zájmen a číslovek v pozici shodného přívlastku a příčestí sloves v pozici přísudku. Významově se jedná obvykle o rozlišení živých a neživých bytostí v roli činitele děje, z formálního hlediska se u životných maskulin shoduje koncovka 2. a 4. pádu, u neživotných koncovka 1. a 4. pádu jednotného čísla.
Další rozdíly se projevují ve 3. a 6. pádě singuláru (koncovka -ovi) a v 1. pádě plurálu(koncovky –ové, -i a -é)- v přísudku vždy měkké i (patří sem i výjimky- koně, rodiče, lidičky)

U některých podstatných jmen se může objevit skloňování jak životné, tak neživotné. Dochází k tomu kupříkladu tehdy,
jsou-li podstatná jména tvořena příponami obvyklými u živých bytostí (názvů činitelských a konatelských - -tel, -ec, -č, např. dělenec, dělitel, činitel, jmenovatel, ledoborec, nosič, vodič, sběrač),
ledoborce plynuly X ledoborci plynuli...
při přenášení názvů živých bytostí na neživé (koníčci - koníčky, maňásci - maňásky),
u názvů některých živých organismů (korál, mikrob- mikrobi i mikroby)
ryb a rybích výrobků (sleď, uzenáč, pečenáč, slaneček)
a u substantiv s kladným citovým zabarvením (dát si panáka, dát si šluka, najít hřiba na hřib, koupit si favorita nebo opla, hrát ferbla, střelit góla ne gól).

Některá slova mají v jednotném čísle jiný rod než v množném:
Např. dítě- to dítě, ty děti(ženský), ucho, oko, kníže, hrabě....

Jednotlivými skloňovacími typy (vzory) a podtypy (podvzory) substantiv jsou:

Maskulina životná:
PÁN (SOUSED a DĚLNÍK)
MUŽ (UČITEL a LOVEC)
PŘEDSEDA (HUSITA, RIKŠA a SLUHA)
SOUDCE
Adjektivní typy: HAJNÝ, PRŮVODČÍ
Maskulina neživotná:
HRAD (LES)
STROJ
Adjektivní typ: ZLATÝ
Feminina:
ŽENA
RŮŽE (ULICE)
PÍSEN
KOST
Adjektivní typy: BYTNÁ, PRŮVODČÍ
Neutra:
MĚSTO (STŘEDISKO)
MOŘE (SÍDLIŠTĚ)
KUŘE
STAVENÍ
Adjektivní typy: VSTUPNÉ, HOVĚZÍ