Otiskneme všechno:o), klidně i Vás:o)

Čauky lidičky, tak jsem tu už dlouho nebyl, stejskalo se Vám?? Ne, že by se nic nedělo, ale spíše nestíhám přetlak zážitků poeticky zpracovat:o). Jednou, ve slabé chvilce (kecám), jsem slíbil, že zde otisknu jakýkoliv článek, co mi dodáte, takže tu mám první hostitelskou rubriku. Deník Stříbrňáka, autor Pája, přeji příjemnou zábavu.

"DENÍK STŘÍBRŇAKA

Kam s ní aneb očekávaný zápas roku mezi Pájinem a hromadou briket

Každý si už dávno mohl vsadit, kdo vyhraje, kdo koho dřív sundá. Musím říct, že to byl zajímavý boj plný nečekaných zvratů. Bookmakeři si nebyli jisti vítězstvím ani jednoho ze soupeřů. Podle Tiptuny a Forsportu byla přece jen o trošku větším favoritem hromada briket, neboť má údajně lepší fyzičku.

Příběh první – Černý svině
Brikety si v klidu vstaly v Lítově u Habartova kolem šesté ráno a nechaly se naložit na Avii. Poté se bez větší námahy vezly spolu s prošedivělým řidičem až k místu souboje do jednoho vidlákova jménem Stříbrná. V 7:32 hod. zcouvaly po příjezdové cestě až k baráku a pomalu se nechaly vysypat z korby. Hromada byla tak vysoká, že by přes ni Frodo, Grimmli, C.krt a jiní špunktkvaňové neviděli nic jiného než oblohu přímo nad nimi..

Příběh druhý – Bílej borec
Tento příběh začíná už o něco dříve. Večer kolem půl dvanácté, v den před bitvou, se ptám taťky, kdy asi mám očekávat příjezd mého soupeře. Jestli stačí, když vstanu v 10:00 hod. nebo mám už raději kolem 9:00 hod. Taťka mě setřel slovy: „Řekl bych, že přijedou už před osmou.“ Dobrá, řekl jsem si. Brikety chtějí dorazit, dokud budu ještě ospalej… A takyže jo. Ráno mě budí rachot staré naložené Avie. V 7:32 hod. rozlepuju oči, vstávám z postele, házím na sebe nějaký oblečení a jdu řidiči ukázat, kde to má vyložit. Potom mu zaplatím startovné za zápas (nemalá částka) a chlápek s šibalským úsměvem nasedá do vyprázdněného auta a odjíždí. Hromada briket jen leží, čumí a hrozí něčím takovým, jakože mě zničí. Ukážu jí prostřední ze svých pěti prstů a jdu si ještě lehnout. V půl desáté vstávám, u snídaně čtu noviny, dozvídám se, že nějaká kartářka či vědma předpověděla ostudu českého týmu na ME, že Welschovi se po NBA nestýská a v neposlední řadě, že v Karlovarském kraji jsou opět nejnižší mzdy. O souboji nikde ani věta, divné. Když čtu Young line today, mám ze sebe radost.

Příběh třetí – Rasistická bitka
Oblékám se do hadrů, kterých nebude škoda, nasazuji sluchátka, zapínám mp3 a vybírám něco vhodného k poslouchání. Vyhrál Ivan Mládek s jeho anekdotami. Jdu pro kolečko, šáhám po vidlích a v 11:00 hod. gong startuje první kolo. Od začátku mám jasnou převahu. Brikety nevědí, co dělat. Jen se nechávají nakládat a odvážet do kotelny. Srabi. Mládek háže jeden joke za druhym, a tak se v jednom kuse směju. Jestli mě viděli sousedi, museli si říkat, že jsem asi blázen, když se tlemim u uklízení briket. Nebyli by daleko od pravdy.. Vtipy poslouchám asi hodinu, ale hromady moc neubývá. Nastavuji tedy nějakou tvrdší music jako System of a down, Marilina Mansona nebo Jamese Blunta. Ve třičtvrtě na dvě přichází povinná přestávka. Jako správný kamioňák si musím od řízení kolečka odpočinout. Nerad bych usnul únavou a havaroval. To mi za to nestojí. Otvírám prvního flaškáče (dík Kubis, supr neologismus..) jménem Gambrinus a jdu se mrknout, co z Venezuely nebo Mexika zrovna dávají v televizi. Přichystám si posílení ve formě toastů, dopiju Gambrina (Proky by mi dal ) a zpátky do práce. Brikety ubývají, já sice odpočinutý, ale pod vlivem řídím jedno kolečko za druhým (furt to samý) a kotelna se plní. Ve čtyři odvážím poslední, asi dvou sté osmdesáté sedmé kolečko a otvírám dalšího flaškáče téže brand name. Jsem sedřenej jak vomítka. Zjišťuji, že mi obvod bicepsů vzrostl o 4 cm, to by Jarda Bělík koukal. Vysmrkávám půl kila mouru. Následuje „menší“ koupel, po níž jsem opět voňavej a čisťounkej. Tak čistej, že ani křišťálovější čistší být nemůžu.. A pak už jen sedím v křesle a dělám, že přemýšlím. Vlastně nedělám. Opravdu přemýšlím. O tom, jak skvělé bude zanedlouho opět držet vidle v rukou (tentokrát jiné) a obracet louku plnou kousavého sena. Sena pro našeho poníka. Já ho zbožňuju. Okousal mi násadu na vidlích na brikety, a tak mám ruce plné třísek. Děkuji, Delinko.

Příběh čtvrtý – Černobílej konec
V pět přijíždí naši a přiváží mi oběd z jídelny. Konečně se pořádně najim. Rodiče mě chválí, jaký jsem šikovný a já jen dodávám, že se rádo stalo. Večer jedu na trénink, kde na mě všichni řvou, jakože neběham a vůbec nedávam koše. To sice není nic neobvyklého, ale já se tentokrát aspoň můžu vymluvit na 30 metráků briket. Po tréninku přijíždím domů a než byste řekli „borůvkovej koláč“, usínám.

Celkové hodnocení
Vítěz: Pájin (i když podváděl a do briket i kopal, což bylo zakázáno. Asi proto se dvakrát bouchl hlavou do dveří od garáže a jednou o nízký futra od kotelny)
Poražený: Hromada sraček, teda briket
Zvláštní cena fair play: Hromada briket, neboť se nedopustila žádných podpásovek a bojovala čestně

Komentáře spoluvesničanů
Pepa Podržvidle: Pozoroval jsem je asi tři hodiny, bylo to zajímavý. Možná i lepší, než čumět do kamen..
Franta Podojkrávu: Souhlasím. Škoda jen, že neprodávali popcorn. Doufám, že mu další brikety přivezou třeba hned příští tejden.."