Tak, včerejší sranda-akce měla nějaké ty nej. Jedním z nej bylo, nebo se mi zdálo, největší množství kopců a stoupaní na km. Okolní počasí dosahovalo netropičtějších teplot v poslední době, krom toho, že se pekl asfalt, peklo kolo, pekl Ondra, upekl jsem se i já. Mé ruce připomínají chapadla červené mořské obludy a čelo září krvavou barvou na půl míle daleko. Za další nej se dá označit ušlapání dvou kol jen s třemi šlapkami, prostě i moje kolo musím mít nějaký luxus, tak mi vesele odkroutilo každých 200m pedál a nebýt technického servisu u Ondry asi se ze mě stal zarputilý chodec. Další jedinečnost jsem objevil v požitku tekutin, na 58,6 do mě zmizlo na dva a půl litru vody a litřík moku pivního. Sranda scénka byla vidět v Habartově, na, říkejme tomu koupák, dorazila skupinka milovníků vodních sport, kteří na rozdíl od nás, zasloužilých plavců, vytáhli na vodní hladinu lodičky, a další hračičky a počali zamořovat vzduch vůní benzínu a zaplavovat břeh neurčitým vodním rostlinným hnusem, který rozvířili ode dna i od, do té doby poklidné hladiny. Pár minut uběhlo a divadlo ohlásilo start příjezdem policejního autí. Naši již zmínění požitkáři adrenalinové, akční, vodní zábavy se vydali rychle ku břehu a počali s balení, sic neúčinně, policie rychle dorazila přímo k nim a po pár desítkách minut zase odjela. Co jsem vyslechl, tak vypovědět je z mís nesměla, ale důrazně jim doporučila, aby se věnovali klasice zábavě a neproducírovali se jako nabubřelí frajírci po vodní hladině v člunech a na skútrech. Policejní auto za kopci a půl hodiny na to rozčísl opět ticho a klid, napřed malý, pak větší, skútr a nakonec už i člun začal přejíždět od kraje ke kraji. Většina plavců raději mávla rukou a zmizela kdesi na cestě domů, my jsme se vydali také dál. Krom toho, že naše další kroky směřovaly, teda spíše naše zběsilé šlapaní, u mě občas s jednou šlapkou, směřovalo ku sokolovu a ku koupáku, pivu, jsme se dopravil také na vítkov za zjistili tu odpornou zprávu, že plánované zahájení provozu je spojeno se dnem 7. června 2008. Cestu domů, teda spíše k vlakovému nádraží Oloví, zpříjemnila sprška s posledním nej, projel jsem asi největší louží v mé dosavadní kariéře cyklisty, prostě šlapu a přes vodu nevidím ani své boty, takovej malej hezkej lijaček:o). Ale bylo to bomba.
Foto tadýýý!!!!!!!!!!!:o)
Žádné komentáře:
Okomentovat