POVINNĚ ČTĚTE

Ahojky, tak jsem začal psát článeček k Plzni, ale ještě jej nechám chvilku uležet. Potřebuju rozhodit do veřejného povědomí pár info. 

Takže, první bodík:
Viz. hlasování – ti, kteří zaškrtli první možnost, jsou už na seznamu… hahaha

druhej bodík:

18.-19. října 2008 je v plánu mezitřídní, možná taky tak trošku meziškolní akce.

Brody zabere chatu. O co asi půjde a jak si to trochu představujeme. 

Místo konání: Chata X (bližší info rozešlu e-mailem, takže potřebuji, aby se mi zájemci hlásili do pošty – slidan@seznam.cz)
Termín: (možná 17. – záleží na domluvě), 18.(so)-19.(ne) října 2008
Další info: Půjde o dost velkou chatu a o dost lidí. Na pozvánkách budou maturanti z 2008 (takže My:o), dále gympláci, pro maturanty je možnost dotáhnout i nové kamarády/spíš kamarádky:o) z vejšky, ukázat jim, jak se paří a co v Nás je:o). Kdyby se chtěl přidat i někdo jiný, ať se klidně ozve, určitě by nebyla škoda, kdyby dorazila i profesorská kontrola:o).
Ohledně penízků by mělo vše odpovídat dřívějším akcím, podle počtu lidí bude stoupat a klesat cena. Proto ještě jednou posílejte mi mailíky, ať nám vše klapne. Čekám velkou účast, tak se snažte:o). 

Třetí bodík
Info pro ZČU. Tak po týdnu v Plzni jsem zjistil, že Nás není zas tak málo, ale trochu mě mrzí, že jsme se ještě všichni nesešli. Rýsuje se celkem pohodovej týden, škola, menzy zatím zařízené a rozvrhy celkem příjemně sladěné do nenáročné středy. Všechny tyto okolnosti mě nutí nabídnout akci na úterní večer. Co takhle dát spicha v pokoji 308 v L1 na Lochotíně (koleje Bolevecká)? Mám skvělého spolubydlícího a na bídu kolem i celkem prostorný pokoj, když se mi podaří ukecat sousedy a připojit i jejich pokoj, bude to luxus:o). Vstupenkou je vzít si něco co pijete, hlavně ne vodu, ať to má aspoň pár %:-D….. (dotazy řeším přes mobil, nevím, totiž jestli se dostanu na pc, číslo 728660310)

Tak to vše, Slidan konec. 

Bajka a něco navíc od Sliďánka

Je to nefér, ale asi stárnu:o), pořád se cejtím tak na 16, vyvádím kraviny jako v šestnácti, ale bohužel kosti stárnou, srdce měkne, játra tvrdnou, žaludek moc věcí nerozhodí a ani po systémové ožíranici už nezvládnu mít řádnou opici na zádech. Stává se ze mě nesnesitelný hospodský posedávač, jež se nezmůže ani, aby zvedl svou ztrouchnivělou zadnici a šel si zatrsat. Věci, které mi byly, lidově řečeno, šumák, mě teď vyvádějí z míry, občas mám pocit, že nad mou maličkost není a občas, že bych mohl posloužit jen jako rohožka pro všechny kolem:-). Možná si po posledních letech jen sebe víc vážím, ale zároveň, ono vážení mi připomíná, že jsem jen ta malá blecha. Ovšem i blecha má svou hrdost a musí poznat, že když na něco nemá, musí změnit svého hostitele. Dokud si člověk „Blecha“ hezky hopsá z chlupáče na chlupáče, je mu dobře, ale nedej Bůh, aby se zamilovala do jednich chlupů. Nebezpečí se vynoří snadno. Blecha začne dělat blbosti, a chovat se jako naprostej ignorant. Válet se užívat si, a přibližovat se k nebezpečným ústům, která jsou sic úžasná, ale smrtonosná. Rozhodne se v jediném okamžiku, buď přeskočí dál a zapomena na všechno, nebo se nechá lapit a zabít. Asi ze mě bude jednou velej bajkař, co???

Jo, ještě jsem chtěl něco přihodit!!
Trošičku mě mrzí, že málo lidí ví, jak se řádně zdravit. Proto pár návodů. A když se ještě rozpohybuje, nějaký po včerejšku přeživší neuron a ještě si na něco vzpomenu, tak určitě připíši.

Když potkáte někoho na kole, ať už si to drandí z kopce anebo potí do kopce, pozdravíte jak???
Bez rozmyšlení musíte zavolat: „bajk bajk!“
Ahoj pro vodáky snad nemusím připomínat:o)
Když dupete pochoďák, supíte do kopce, nebo válíte sudy z vysokohorského hřebene, nezapomeňte pozdravit spoludupače slovíčkem: „Šlapec“

Tak zatím, šlapec:o)
Slíďa

Fotka

Taky Vás tak strašně baví pořád někam lepit svůj gesicht?? Za poslední týden si připadám, no, vlastně jsem, jako nejlepší filmová hvězda. Všude po mně chtějí fotečky a podpísky, jen mi za ně tak dobře neplatí, ba naopak. Potvrdil jsem už nejmíň vagón lejster a vylepil desítku fotek, v peněžence mi ubývají prašulky a bleskurychle vzniklé vakuum zaplňují kartičky, průkazky, atd... Na příští žádost vylepím asi toto:o)….

Vyhlašuji sbírku pocitů z VŠ

Pač už se blíží ke konci i naše prázdniny a čeká Nás nástup na vejšky, napadlo mě, že bych udělal takovou menší sbírku Vašich článečků. 

O co jde a jak si to představuji:

Chtěl bych Vás poprosit, abyste mi poslali krátkej, delší či románovej článek o vaší VŠ. Zkuste v něm trochu zabrousit do přijímaček, trochu do komplikací/nekomplikací kolem zápisu a popsat, jak se Vám, třeba po tejdnu, na VŠ, koleji, nebo ve městě žije. Myslím, že když se vše povede, mohl by se zrodit, soukromej informační systém, který třeba přispěje mladším kolegům v rozhodovaní a informovanosti. Můžete připsat i kontakt na SEBE (to nechám vážne už na Vás).

Budu rád za každý článek a nevadí jestli bude od gympláka, isšťáka, lesáka, či od dalších. Posílejte je prosím na slidan@seznam.cz. Děkuji.

Příběh Elís, viděno slidanovsky "KOKONEM"

Foto 1.

Chudák Pavel podpíral unavinkanou Alici a pomáhal jí v chůzi do kopce na úkor vlastní enrgie:-)

Foto 2.

Bez komentáře:o)

Foto 3.

Poté, co se Elís povedlo načepovat pijavice, přiotrávit se jima a kopnout do sebe vodku, byla ráda, že bágly mohou hlídat ji:o)

Foto 4.

Sakra, že nějak nemůžu zdrbat žádnou fotku na které jsem já:-(. Zde ale vidíte, že raději puju, abych si nepamatoval, co všechno Elís vyvádí:o)

Foto 5.

Jo, nutili, ale netušili jsme, že nás z té skalky bude chtít všechny shodit:-(.

Foto 6.

Připadala si strašně důležitá a chtěla dělat deníček:o)

Foto 7.

Páč předem sblajzla dvě tabulky. Divte se pak, že nezhubla:o).

Foto 8.

Mělo tam být: Ničili mi oblečení na můj rozkaz!!.

Foto 9.

Všichni klucí se o své papů podělili, jen Elís si syslila.

DŮKAZ ZDE

Foto 11.

Smísená se slzami smíchu. Málem nám umřela, pomóóóc.......

Foto 12.

Pronásledovali škrtněme a vložme: ...i zde mi museli radit:o)

Foto 13.

Stále jsem chtěla jít, když se sedělo a sedět, když se šlo. Ještě, že to kluci vyřešili za mě.

Foto 14.

Nejšťastnější chvilička Aličky;o)

Foto 15.

Elís:,,Takle vypadám když spím."

Foto 16. - 21.

viz Foto 15.

Foto 22.

Ne málem, ale určitě a málem jsem to odnes i já(Slidan, Kokon, NM)

Foto 23.

Ano, tady má kupodivu pravdu. Chtěli jsme uchránit naši rep. před šíleným Alunátorem.:o)

Foto 24.

.... chtěla utéct na záchod... (my ji nenutili):-)

Foto 25.

Doufám, že už chápete kdo trpěl?!:-D

Foto 26.

Musel jsem, pač bych dostal jinak přes papulu:o)

Foto 27.

Kdybychom elís netáhli, tak nestihnem vlak:-)

Foto 28.

Ano, my ano:o), jako vždy:-)

Foto 29.

Modelka

Foto 30.

Ještě aby ne:o)

Jinak zatím šlapec a další kupa fotek je u Alice, odkaz zde.

Výběr foteček z MALÉ FATRY

Fotky zde

Hej, hej, hej:o)

VŠICHNI DÉČÁCI POŠLETE DO KONCE TÝDNE(do 7.9.2008) TŘÍDNÍMU, NEBO DRAHUŠCE MAILÍK, KAM JSTE SE DOSTALI NA VŠ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Nutné, hoří to:o)

MALÁ FATRA

Dva dny po vodáku sedí menší skupinka (Elís, Pajís, Onra, Pepan a Já) ve vlaku a míří směr Slovensko. Vyjíždí se na noc, přesně v 18:43 ze Sokolova rychlíkem až do Žiliny. Díky zpoždění se dostáváme na autobusák v Žilině v největší špičku, plně narvaný bus, tvrdě zaplacený slovenskýma korunama, euro se nebralo!!, nás odvezl až do Terchové a v Terchové to začalo. Tapkali jsme. Zprvu klidně po silnici, později po pěšině a nakonec přišla ozdoba prvního dne, lávky a žebříky vedoucí oblastí malých a horních DIER. Bavili jsme se, nebudu ani popisovat pocity, musí se to prostě zažít, ale ochutnávkou budiž fotečky (editor: fotky najdete pravděpodobně v blogu u Alice, mám problém s galerií – málo místa, tak zatím u mě nic nebudu, možná pár momentek). Jediný nepříjemný faktor byla vlhkost, pro kterou se všichni potili i při jednom jediném kroku. Kokoňme DIERY a aluňme dám. Druhým významným cílem expedice byl MALÝ ROZSUTEC. V sedle mezi Rozsutcema se rozhostila pořádná fujavice, takže po výstupu v tričku se z nás stala banda eskymáků. Po obídku jsme se vydali na onen Malý Rozsutec, krosny ponechavše svému osudu mezi borůvkami. Pár foteček a zase do kopce, vystup na Velkého bratříčka Malého Rozsutce připomínal schody do nebe. Kámen po kameni jsme se s tunovým nákladem šplhali do výšky přes 1600m nad mořem. Přípitek Stalinovkama (ne, raději až v údolí) a šupky hupky, po strži dolu, šešup stál vážně zato. Dole v údolí jsme potkali altánek, uvařili večeři, vypátrali pramínek vody a šli spinkat. Medvědi naštěstí nenavštívili náš tábor:o). Druhý den jsme naplánovali odpočinkovou trasu. Osm kilometru jsme místo 2 a půl hodinky ťapkali celý den, každých pár set metrů zastávka na – borůvky, odpočinek, spánek, jídlo, jen tak a ještě pro to:o). K večeru se před námi vyrýsovala Chata pod Chlebom, naše nocležiště pro tento den. Dali jsme pár pivek, pár tahů z doutníku a čekali, jaké postýlky na nás zbudou. Možnost byla trojí, 170sk za postel v pokoji 6 na 5 metru pro 9 lidí, spát venku a očekávat pokutu od 200sk do 20000sk a nebo neplatit nic:o), nebo půda za 70sk. V době našeho posedávání v hospůdce, jsme netušili, teda krom spaní venku, jak budou zbylé dvě místnosti pohodlné. S časem blížícím se zavření knajpy se počalo v našich řadách rodit napětí, které vyvrcholilo tím, že se Ondra, Elís a Pepík zvedli a zaplatili si přepychový pokoj, do které se nám s Pájou vážně lézt nechtělo, trochu hodně lidí na malém prostoru:o). Zaútočili jsme na barmana, že chceme půdu, ale neoblomně nás posílal ještě do pokoje, pač zbejvala poslední volná postel. Naštěstí zbloudilý turista postel vykoupil a my spokojeně zalezli za sedm pětek slovenských na půdu. Půda byla vybavena kobercem, madračkama a hlavně čistým vzduchem a poměrně luxusním soukromím. Lůžka pro 50-60 lidí jsme okupovali jen s Pájinem, takže jsme zase machejrsky se všema vyalunili. Poslední den nás čekala nejdelší trasa. Bez odporu všichni dupali a dupali dál. Poté co jsme přelezli nejvyšší horu MF Velký Kriváň a převalili se na Malý Kriváň, přišlo zasloužené klesání. S přibývajícím kyslíkem se začal rodit náš plán na založení Alunické strany Čech a Moravy s myšlenkovou náplní Kokonizmem (od slova kokon). Alunátor č.5 se svými alu paprsky kokonil blízké okolí a Temný Kokonátor hledal pomocí svých kokůnků nejschůdnější cestu k Strečnu. Alunili (pokračovali) jsme až do úplné kokonmrti (smrti) k hospodě. Poté, co jsme dobili aluterky (baterky) a kokonátor (energetický článek) pomocí piva, kokonili (prděli) jsme na hnusnej terén a odevzdaně alunili (pokračovali) vpřed a dál. Na zastávku ve Strečně jsme se došourali pomalým tempem v dobré náladě za 8 kokonů (hodiny) a 17 alunů (minut) a to jsme a to jsme prokokonili (proprděli) asi 2 kokony (hodiny) aludechem (oddechem). Podle orientačního ukazatele, se tato trasa chodí bez zastávky a bez bagáže asi +- šest hodin a 45 min., takže jsme dost dobří, ne, jsme ještě lepší. Zatím, pa.

Voda :)

Tak, ahojky lidičky. Jsem pozadu s článkem z VODY, Elís mě předběhla (článek zde), takže se pustím jen do menší revize z pohledu, nejlepší, nejrychlejší, nejšikovnější, nejpohodovější a nejhezčí lodě, aneb z kocáby mé a Péti:o).

Jednoho hezkého, s přivřenýma očkama, dne jsme se vydali na vodu:-). Letošní akce voda slavila velkou účast, na Ohři vyplula regata o deseti loďkách:o). Po příjezdu vlakem do Kynšperku, do místa našeho startu, jsme odťapali trnitou cestu plně naloženi výbavou. Loďky už čekaly, celé družstvo zachvátil hon, aby vybojovali před ostatními tu nejhezčí loď, velkou, malou vestu a řádné pádlo. Ani ne po hodině se počaly první kanoe spouštět na vodu. Poslední, klasicky uzavírala řadu, naše karavela:o), plně naložena důležitostmi, v čele s kytarou. O první srandu se postarala, Měří a Verča, jejich loď nepochopila, že se pluje po proudu a provezla holky po různých skrytých místech řeky kolem břehu. Po odvážném manévru se povedlo holky v soulodi přesadit a následně rozsadit:o), moc spolu zlobily. První trasa nás zavedla do Lokte, v původním plánu jsme měli dorazit kolem čtvrté, ale skutek byl, že jsme se o chviličku zpozdili. Když jsme se v šest:) konečně dotkli s Péťou Jirglíkem břehu, čekalo se ještě pár (poznámka editora: trochu víc párů) desítek minut, nežli dopluje souloďový ocásek. Večer pár pivek, fotbálků a šupky hupky dohajan, aby bylo dost síly na druhý den, který měl být ještě delší, než-li ten dnešní:o). Chvilku jsem se nechal přemlouvat a nakonec skončil přes noc u Nezby ve stanu. Kemp byl celkem nadupanej, takže počítat s klidným spánkem se nedalo, ale když mě v hluboké noci z právě zabraného snu probral trombón, držený v rukou něčeho, co se tvářilo jako osazenstvo ČVUT, vypěnil jsem a poslal přes celej kemp trombon do patřičných míst nočního trubače. Několika minutovej projev na jeho Qví Qvé nenechal na odezvu dlouho čekat. Půlhodiny na to, mě ze stanu vytáhl kárný výbor. Poté co nakopli náš příbytek, jsem ze stanu vypálil tak rychle, že jsem ani nerozepl vnější plachtu a proplazil se pod ní. Poté, co se mi povedlo mou mušší schránku postavit (editor: po vylezení se po břiše zpod stanu, jen tak v trenkách, připomínala situace spíše grotesku, ale šlo v ní řádně o kejhák) a rozkoukat se, stála proti mně pirátská, pětičlenná banda. Začalo to zavánět rozbitím mé výmluvné chlebárny. Tajně jsem doufal, že pokud se něco začne, stihnu před totál zlitou grupou chviličku utíkat, než se z našeho ležení sezbírá zbytek kluků. Ráno jsem se dozvěděl, že jediná připravená bojová záloha byla BrodY a rozespalý Ondra, který by se po oblečení a vysoukání ze spacáku, mohl tak podílet, jako první na odklízení dvou mrtvých těl:o). Vše se zdařilo a přes výstup s Jirglíkovo stanem, který se neubránil zákeřnému útoku, ale za který byli také seřváni, se povedlo bandu uklidnit (editor: autor je prostě BOREC:o). Druhej den byl dávkou na zlomení pádla, ale dopluli všichni a kemp v Radošově stál zato.