MALÁ FATRA

Dva dny po vodáku sedí menší skupinka (Elís, Pajís, Onra, Pepan a Já) ve vlaku a míří směr Slovensko. Vyjíždí se na noc, přesně v 18:43 ze Sokolova rychlíkem až do Žiliny. Díky zpoždění se dostáváme na autobusák v Žilině v největší špičku, plně narvaný bus, tvrdě zaplacený slovenskýma korunama, euro se nebralo!!, nás odvezl až do Terchové a v Terchové to začalo. Tapkali jsme. Zprvu klidně po silnici, později po pěšině a nakonec přišla ozdoba prvního dne, lávky a žebříky vedoucí oblastí malých a horních DIER. Bavili jsme se, nebudu ani popisovat pocity, musí se to prostě zažít, ale ochutnávkou budiž fotečky (editor: fotky najdete pravděpodobně v blogu u Alice, mám problém s galerií – málo místa, tak zatím u mě nic nebudu, možná pár momentek). Jediný nepříjemný faktor byla vlhkost, pro kterou se všichni potili i při jednom jediném kroku. Kokoňme DIERY a aluňme dám. Druhým významným cílem expedice byl MALÝ ROZSUTEC. V sedle mezi Rozsutcema se rozhostila pořádná fujavice, takže po výstupu v tričku se z nás stala banda eskymáků. Po obídku jsme se vydali na onen Malý Rozsutec, krosny ponechavše svému osudu mezi borůvkami. Pár foteček a zase do kopce, vystup na Velkého bratříčka Malého Rozsutce připomínal schody do nebe. Kámen po kameni jsme se s tunovým nákladem šplhali do výšky přes 1600m nad mořem. Přípitek Stalinovkama (ne, raději až v údolí) a šupky hupky, po strži dolu, šešup stál vážně zato. Dole v údolí jsme potkali altánek, uvařili večeři, vypátrali pramínek vody a šli spinkat. Medvědi naštěstí nenavštívili náš tábor:o). Druhý den jsme naplánovali odpočinkovou trasu. Osm kilometru jsme místo 2 a půl hodinky ťapkali celý den, každých pár set metrů zastávka na – borůvky, odpočinek, spánek, jídlo, jen tak a ještě pro to:o). K večeru se před námi vyrýsovala Chata pod Chlebom, naše nocležiště pro tento den. Dali jsme pár pivek, pár tahů z doutníku a čekali, jaké postýlky na nás zbudou. Možnost byla trojí, 170sk za postel v pokoji 6 na 5 metru pro 9 lidí, spát venku a očekávat pokutu od 200sk do 20000sk a nebo neplatit nic:o), nebo půda za 70sk. V době našeho posedávání v hospůdce, jsme netušili, teda krom spaní venku, jak budou zbylé dvě místnosti pohodlné. S časem blížícím se zavření knajpy se počalo v našich řadách rodit napětí, které vyvrcholilo tím, že se Ondra, Elís a Pepík zvedli a zaplatili si přepychový pokoj, do které se nám s Pájou vážně lézt nechtělo, trochu hodně lidí na malém prostoru:o). Zaútočili jsme na barmana, že chceme půdu, ale neoblomně nás posílal ještě do pokoje, pač zbejvala poslední volná postel. Naštěstí zbloudilý turista postel vykoupil a my spokojeně zalezli za sedm pětek slovenských na půdu. Půda byla vybavena kobercem, madračkama a hlavně čistým vzduchem a poměrně luxusním soukromím. Lůžka pro 50-60 lidí jsme okupovali jen s Pájinem, takže jsme zase machejrsky se všema vyalunili. Poslední den nás čekala nejdelší trasa. Bez odporu všichni dupali a dupali dál. Poté co jsme přelezli nejvyšší horu MF Velký Kriváň a převalili se na Malý Kriváň, přišlo zasloužené klesání. S přibývajícím kyslíkem se začal rodit náš plán na založení Alunické strany Čech a Moravy s myšlenkovou náplní Kokonizmem (od slova kokon). Alunátor č.5 se svými alu paprsky kokonil blízké okolí a Temný Kokonátor hledal pomocí svých kokůnků nejschůdnější cestu k Strečnu. Alunili (pokračovali) jsme až do úplné kokonmrti (smrti) k hospodě. Poté, co jsme dobili aluterky (baterky) a kokonátor (energetický článek) pomocí piva, kokonili (prděli) jsme na hnusnej terén a odevzdaně alunili (pokračovali) vpřed a dál. Na zastávku ve Strečně jsme se došourali pomalým tempem v dobré náladě za 8 kokonů (hodiny) a 17 alunů (minut) a to jsme a to jsme prokokonili (proprděli) asi 2 kokony (hodiny) aludechem (oddechem). Podle orientačního ukazatele, se tato trasa chodí bez zastávky a bez bagáže asi +- šest hodin a 45 min., takže jsme dost dobří, ne, jsme ještě lepší. Zatím, pa.