Jak jsou hezké Vánoce, neb rodinná idylka

Začalo nám to hezky. S přelomem včerejšího a dnešního dne jsem se odhodlal a těsně po půlnoci se pustil do prvé, tedy po pravdě 23., státnicové otázky z římského práva (bohužel otázky nižší se mi nepodařilo vytisknout – nemám papír:o(…), přečetl jsem sotva A4 a spadla mi víčka. Kolem třetí mě probudila mamina a já se konečně přesunul z nepohodlného gaučiska na postel. Při čištění zubů jsem si rozespalý málem vypíchl oko kartáčkem, no, stane se, určitě to znáte:o).

Ráno mě probudí nefingovaný sabat. Do dva plus jedna se vejde dost lidí, ale představte si tu nebezpečnou koncentraci čtyř ženských. Z určitě nádherného snu mě vytáhla už ranní konfrontace maminy a babičky ohledně vaření, jsem natrénovaný, takže jsem rychle udělal v pelechu obrat, peřinu přetáhl přes ušiska a zabral, mohlo být tak půl deváté. V devět se rozrostlo seskupení o maminy kamarádku a paní sousedku a začal pravý vánoční mumraj. Paní sousedce se povedlo zabouchnout si dveře s pootočeným klíčem v zámku. Po několika minutovém přemítání, co s tím, se ženský vydaly dolu za sousedem. Po další půl hodině rambajzu jsem už nevydržel a vylezl z pelechu, v trenclích jsem překonal první překážky na chodbě s radou, pokusit se klíč násilně do zámku vklepnou, neb násilí vyřeší většinou vše. Tento nápad úspěch neslavil, po následující půl hodině, poskytl další vhodný nápad strejda, naštěstí jen přes telefon, kolem zámku bylo už tolik lidí, že z třetí řady přihlížející nemohli ani nic vidět. Strejdův nápad bylo zapilovat špičku klíče, zapilování proběhlo, ale zásadní věc, že klíč bez špičky vlastně ani nerozrazí první zoubek zámku, se vyjevila až následovně. Nevydržel jsem a usedl u netu hledajíc zámečnické firmy. Mamina zatím obtelefonovávala všechny známé i neznámé kutily z Kraslic. Nakonec jsem padl na zámečnickou pohotovost v Sokolově. Dohoda proběhla snadno a už se jen čekalo, až záchrana dorazí.

Mezičas jsem strávil s naším nádherným vánočním stromečkem, Ježíšek asi zdobení zaspal, tak zůstala práce opět na mě. Letošní kousek mě vážně překvapil, místo jedné špičky měl rovnou tři, tři vrchní větvičky stejně vysoké stejně odchýlené od kolmého kmínku mě vážně vyvedly z jistoty, kam usadit špičku a jestli vůbec. Rodinná rada se usnesla, že špičku usadit musím a to na největší z výhonků našeho trojzubec připomínajícího pidi stromu, tak se taky stalo, neumíte si ani představit, jak to vypadá:)) a o té hádce kolem zdobení se zmiňovat raději nebudu, nechci tímto článkem přeci zesměšnit vánoční pohodu.  

Po 45 min. telefon, běžím pro fachmana dolu ke vchodu však nikdo nikde, že by další zádrhel, co si myslíte? Náš odborník, je úplně jinde než má být. Další čekání a konečně je tu. Jen vyběhne schody, vrazí do dveří nějaký železo, zatáhne, zatlačí a dveře jsou otevřeny. Než se vůbec vzpamatuji, vykasíruje 700,-, paragon nenapíše a už si peláší ze schodů, až se práší i když na našich schodech nemá z čeho:o). Říkám si, jestli jsem neudělal chybu se studováním, 700 za dvě minuty dělá 21.000,- za hodinu, wow.

Strom jsem začal po ranním divadle pořádně zdobit s úderem dvanácté, hodinu jsem strávil u světýlek. Klasický každoroční zádrhel, světýlka nesvítí, náhradní žárovičky nejsou a co teď?! Prohledat všechny šuplíky a aspoň najít klasickou žárovičku do baterky, bohužel, ani jedna žárovička se nehodí. Když jsem se smířil s tím, že nebudeme svítit a vyslechl jsi poznámky, že neumím ani zajistit vánoční osvícení stromku (přesto že jsem z Plzně dorazil teprve včera), napadl mě jeden z mých vynálezů. Kdysi jsem si hrál s malým vláčkem na koleje, který jezdí na baterku. Vláček mám už od mala, když jsem měřil snad ještě méně než-li náš stromek:o), ale našel jsem ho před rokem a vadilo mi, že nesvítí, tak jsem jej upravil a nainstaloval do něj i žárovičku. Prohledám skřínky a bingo, vláček existuje, baterka v něm svítí. Světýlka jsou tudíž zachráněna:o). Zdobení šlo letos celkem od ruky, takže jsem už hotov a možná přijdou i ŠŤASTNÉ A VESELÉ.

VŠEM HEZKÉ SVÁTKY a nezblázněte se z toho shonu, příprav a nervů. Dyť přeci stačí, že jsme s těmi, které máme rádi (a kteří na nás ten čas, kvůli shonu, přípravám nemají:o)).. Hodně dárečků…

Světe div se......

Už jsem dlouho nepsal, sice zážitků je spousta, informaci, které bych mohl vypustit do oběhu neméně, ale jaksi postrádám čas. Už se rozjely zápočty a po absolvování dvou pajďáckých testů s 50% úspěšností, což je vážně bída, ale na přípravu jim věnovanou jde o adekvátní sklizeň, jsem se dopátral ohromujících informací. 

Při výsledcích testů z úvodu do čes. regionálních dějin byl přiložen vzkaz naší vyučující z kterého bych tu rád kousek odcitoval. Příjemnou zábavu.

"...Co jsem se také dozvěděla:
Za Mnichovskou dohodu mohl Benelux a USA.
Po Mnichovské dohodě nám pohraničí zabraly Velká británie (!), Francie a Itálie.
Karel IV. vydal Zlatou bulu sicilskou.
Prezidentem Československa byl Zátopek.
Fáze odsuny se odborně nazývají: Krvavý a Promyšlený.
Němci při odsunu odešli domů, protože se nechtěli připojit k Československu..."

PS: jde o fragmenty z tesů možná budoucích historiků.....:o)))))

:o)

A pro úsměv ještě toto:o)...

Ahojky tady Hrazany

Ahojky, je tomu už pár dnů, co se snažím najít si čas a předatlovat sem článek, který je přes týden stár.

Už jsem se konečně i vyspal a v klidu najedl:o), takže špatná nálada je ta tam:o)


...Rád bych byl slušný, ale při mé náladě a po zážitcích z katastrofického, naštěstí již, včerejška (psáno v 00:10 druhého dne:o)), mi to půjde těžko. Léta sbírám a lovím všemožné zážitky, jež vyvolávají pestrou škálu emocí a citů. Mnohdy časem zjistím, že zprvu černá dostane odběhnutím pár dnů sladkou příchuť a vzpomínka s ní spjatá pobaví více, než-li žertovná romance. Dnešní, tedy včerejší den je však spíše tragickou baladou, kterou snad porušilo jen přežití hlavního hrdiny:o). Kde začít?....
....Paňák zlaté Olmecy do whiskovky přes dva ledy a půl zázvorovky – fakt super a jediná dobrá zpráva za poslední týden....
.....Asi takto, dnešek byl vyvrcholením několika uplynulých dnů, které se pyšní těžší prací a pár kompilacemi, co se v důsledku ustojí a dnes vypadají triviálně, ale dohromady dají zabrat. Dnešek vypadal konečně jako den menšího odpočinku, ale zdání klame. V 7 mě vzbudí tel. s úkolem jdi luxovat bazén. Tedy pokorně vstanu a do patnácti min. jsem na cestě. právě a násilím rozlepená očka se při mrknutí víceméně úspěšně snaží opět slepit a navrátit mě snům. V polospánku přilezu do chaty s čerpadly, nahnu se pro kartáč a rána. Zpomaleně rozespán vytřeštím bulvy na padající klubko hadic. Hadice vesele poškádlí čerpadlo, naštěstí bez následku, a mě naschvál, cestou gravitační přitažlivosti vstříc zemi, přerazí plastové odtokové roury. Křuch. Jediné, co mi blesklo hlavou – průser, a pak jen ticho a duto. Z třípalcové roury se na mě valí voda. Podlaha chaty vlhne, hladina zatopení se proklatě rychle zvedá a já pořád zatuhle civím. Když se již mezi mejma prstíkama v sandálech potulují vlnky vody, dojde mi, že mám okamžik na vyběhnutí z nebezpečné zóny, než mě přiškvaří pérka přítulný chlapík – el. proud, do jehož zásuvky se bezelstně začala voda také už dobývat. Při skoku z chaty si všimnu jističů. Přehodnotím situaci a vyhodím je. Nechci ani vědět, jak bych dopadl, nebýt šťastného vnuknutí, ale pravdou je, že každý úspěch musí být po zásluze draze vykoupen....
....Po ranní eskapádě následuje demontáž a montáž nového potrubí. Vše se mi naštěstí povedlo opravit. Bazén bez větších problémů vyluxuji, teda snad jen krom toho, že si otevřu již zastrupené ranky na horních packách:o).....
......Došlo pivo. Takže musím od luxování na bar a velitel směny odjíždí pro sudy. První slečna dne a hned jedna slivovička. Nalil jsem nic jsem nezpůsobil. Uklízím flašku a flaška hup a tancuje po kachličkách, naštěstí vcelku. Jedeme dál. Do vší parády po luxování bazénu zapomenu uzavřít dopouštění vody a zvednu hladinu do nadstandardní výšky, div nepřetejká......
......Korunu dni, kdy jsem stahaný a mrtvý po dnech předešlých dodá večer. Volá mamina. Rád, říkám pravdu:o), rád, že zavolala zvednu mobil a pár chvil euforie vystřídá studená sprcha. Několikrát musím hovor zavěsit, protože stěrky a nadávky přesahují míru, jakou jsem ještě v tento den schopný sníst, abych se nerozbrečel:o). Když se konečně přes kárání dostaneme k jádru pudla, dozvím se, že mi domů dorazila faktura dosahující astronomické částky přes 3500. Drahé vykoupení, že? Celkem by mě zajímalo, jak se přes GPRS stáhne takový balík dat, aniž bych o tom neměl sebemenšího tucha!!! Tato zpráva mě pro den doslova pohřbívá zaživa a vědomí, že zaplacení znamená +- 90 odpracovaných hodiny spláchnout jen tak do hajzlu mě fakt deptá....
....Pocit, co mám teď mi vážně ve sbírce vůbec nechyběl. Dík, je to na kůlku....

Tak, teď se trochu pochlubit, protože se mi střídají celkem volné týdny s nabouchanýma až po střechu, nebude rekord odpracovaných hodin v průměru nic moc, ale dát si za jeden týden (7 dnů od PO – do NE) 99,8 hodin, to stojí vážně zato:o)...

Maily z ciziny:o)....

Tak, máme tu dlouho slibovanou zprávu od zahraničního reportéra Pájina....

Hey moufous. Tak jste se konečně dočkali, teda jestli jste vůbec čekali.. Za pár dní tu končim, tak jsem si řek, že bych vám mohl shrnout, co zajímavýho se tu stalo.

Do Skocka jsem přiletěl 19.6. s tim, že jsem si nebyl jistej, jestli v hotelu, kde jsem makal loni, se mnou počítaj. Jak se ukázalo, počítali. Dost nutně potřebovali víc zaměstnanců, takže byli přímo šťastní že mě vidí. = hned 20.6. můj první pracovní den :-) Prvních zhruba 14 dní bylo nádherných. Krásný počasí, až jsem se divil, že i ve Skocku umí svítit slunce a taky hodně práce, takže prachy. 114 hodin za 14 dní mluví za vše. Pak se ale postupně věci začly měnit. Počasí se zkazilo a práce bylo furt hodně, akorát už přestala bavit. Co říct ke spolupracovníkům? Pár stejných z loňska, většina ale nových. Máme tu nějaký Poláky, Francouze, Češky, Lotyšky, Rusku, Slováka, Australana, Bulharku a 3 Skoty. K našim přičmoudlým paki Bossům se radši ani nebudu vyjadřovat. Až na ně jsou tu všichni v pohodě, myslim, že máme dobrou bandu. Společně vyrážíme každej tejden pít a to je divoký. Hospy tu bejvaj tak narvaný, že se skoro ani hnout vevnitř nedá a každej druhej místní je nalitej už v osm. Hospody ale zavíraj už v jednu, což je trochu škoda. Na druhou stranu je to dobře, protože následující den vždycky lituju, kolik jsem tam zas nechal.. Na moje narozky jsme udělali párty u mě v pokoji. Druhej den jsem byl pozván do office a vyslechl si od managera, že si lidi stěžovali na hluk v noci a ať už se nic takovýho neopakuje! Ok tedy. Dva dny na to, slavila spolupracovnice narozky, tak jsme byli ve městě po hospodách a když všechny zavřely, huráá všichni ke mě do pokoje. :-) Ukončili jsme to kolem 5:30, protože práce začíná v 7:00. Po práci opět na slovíčko do office. Sakra, to jsme byli zase tak hluční? No nic, poslední varování od managera. Takže je vám asi jasný, kde plánuju udělat poslední párty předtim než odjedu !!! :-D

Jo jinak s bráchou se vídáme jednou týdně. A na cestování po okolí ani nemam moc náladu, skoro vše jsem navštívil vloni, takže mezi ranní a večerní prací (12 - 18) obvykle spim, internetuju nebo koukam na filmy.. Co se ale od loňska změnilo, musíme platit za snídaně a večeře. Naštěstí jsem se šéfama v kuchyni za hodně dobře, tak mi většinou dávaj jídlo zadáčo.

Dneska je 18.8., to znamená už jen 6 dní práce, z čehož je jeden volnej, tak půjdeme s Ondrou do hor. Ve středu 26.8. razíme na Isle of Mull, 28.8. do Londona a 31.8. letíme dom.

Ok, sí ja in Kraslice, Sokolov, Praha, Plzeň a prostě všude, kde zapijem tydle další povedený prázdniny :-)

Pájin

MMS z Hrazan:o)

Tak, další pozdravení z Hrazan. Mám připravený článek, ale bohužel mi schází čas, abych jej sem přeťukal. Každopádně právě končím, teda, už jsem skončil další pracovní den. Terasu jsem opustil v dobré zábavě, rodící se ze hry na různé nástroje a nářadí:-)..... Když jsem tam tak vysedával, pojídal utopence a popíjel dvanáctku, chytla mě z toho až sentimentální nálada a zavzpomínal jsem na podobné chvilky, které jsem zažil a kterých, mám pocit, se mi v poslední době dostávám nedostačující dávka, snad část vyřeší voda:o)...

Fotky jsem v průběhu dne pomalu nastrkal na web, teď snad jen dlužím komentář.... Příjemnou podívanou:o)

Toto nám občas proletí nad hlavou, to, co hlavou tomu málokdy ani samotní neporozumíme.....

Tak, jsem zase o něco šikovnější. Když si vzpomenu, jak jsem sem před třemi roky dorazil poprvé, jak jsem se ztrácel a na všechno se musel ptát, a vrcholem mého úspěchu bylo, když jsem dělal pomocnou ruku údržbáři, musím se zasmát a zavzpomínat. Dnes už ubytovávám, jsem v kanclu, na baru jako doma, s mašinkama z dílny si poradím hravě a zvládnu i instalatérské a truhlářské práce i když jsem je předtím ani nezahléd, nemluvě o spoustě jiných věcí, byť jde jen o maličkosti, bez kterých ale hotel nepošlape, jak má, jsem na sebe hrdý......

Tak, takle vypadá moje současné vyhnanství, vlastně dnes už nemám ani tu postel a bordel kolem je o něco větší:o).....

Tadyta kůže mrtvého kance je hotelový mazel Fido....

Akce bezpečné i nebezpečné na denním pořádku....

Chlípní fotografové mě pronásledují všude:o), po pravdě to byl náruživý fotograf jedné z našich svateb......

A takto vypadají ručičky studenta":o).....

Po dlouhé době vidím svého jmenovce a už je to takový hlupák:o) a nebo moudrý muž, čas ukáže.....

Pro milovníky psů.....

K vysílači chodíme běhat, letos jsme to ještě nestihly. Já a Fido....:o)

Nekvalitní foto, já vím, ale zachycuje opravu odtoku od čerpadla. A teď si představte, že vám trubku ráno v sedm přerazí kokon hadic a začne na vás a do zásuvky pod napětím stříkat voda, možná jen pár sekund od smrti, víc ve slibovaném článku.....

To je moje malá hračka.....

To je moje velká hračka....

Tak a jede se do prádelny, další částečná aktivita mého nasazení....

Občas k Nám zavítá podobná kráska, viděli jsme dražší a krásnější:o)...

Novinky S. jsou všude....:o)

Pohledy z Hrazan...... Na pár záběrů jsem vážně hrdý. :o)

Pohled z vyhlídky....

Pohled z podterasy...

Pohled z terasy...

Pohled z příjezdové cesty k hotelu...

To samé v pozadí s hotelem...

Opět pohled z cesty...

Pavučinka před terasou...

Pohled z okna na ustupující mlhu, stahující se k Vltavě...

A ještě jednou....

Konec, pa..... Slidan

SMS z Hrazan

Tak, dětí, je tomu už pár dnů, týdnů, let naštěstí ne, kdy jsem se ztratil z povrchu zemského. Něco se totiž změnilo, a nebylo to nenapadne, nebylo toho málo a šlo to rychle. Skončila škola, tedy zatím a prozatím. Úspěšně jsem se probojoval do dalšího semestru a překonal tak temnou diagnózu, jež se se mnou táhne od GymSo let. Tentokrát, však začátek prázdnin znamenal konec volna a začátek práce. Už druhý den po úspěšném prvákovském působení na ZČU jsem nasměroval své kroky do tichého a poklidného kraje, ležícího v neopěvované (s čímž hodlám něco udělat teď), neromantické (pod slovem romantika se snad dá dnes jen představit kýč a tudíž nechci zdejší ostrohy nad Vltavou, lány a luka urážet) a překrásné oblasti keltského opida. Pravdou je, že neříci Vám tuto důležitou informaci, tak si pozůstatku naší historie těžko všimnete.

Mé působení začalo zajímavě. Jeviště a hlediště otevírala v mém podání groteskní scénka. Neb jak ji nazvat jinak, nežli – Pivo a Díra, pane ŠÉFE...
Jen jsem dorazil na hrazany, čekalo mě obsluhování svatby. Těšil jsem se, mám svatby rád a servírovat papů na tabuli je vážně bomba. Však tentokrát se nalezla chybička, než se převléknu do pracovního, proběhne vítání a rozdělování funkcí, kdo, co, kde a jak, takže dostanu tu nej, nej, nejhorší věc, jež mě neba a to roznášení pití, kdy musíte tancovat s platem piva v úzkých uličkách mezi svatebčany. Vše šlape, papá se, pije se a tu se zjeví má maličkost s jasným úkolem udělat ze sebe trapku. Poslední pivečko na tácu, rád bych řekl, host odsunující se od stolu mě rozhodil, ale zmíněný pán se jen nějak zhoupl, já zabrzdil, ale pivu to asi nedošlo a pokračovalo v cestě. Starým trikem, který každoročně alespoň jednou za čas opráším, zvrhlé pivo, chytnu do tácu a hrdinsky pěji ódy na to, jak jsem dobrý. Doprovod k ódám v mé hlavě obstarává podivný zvuk šplouchjícího moku. Když procitnu, potvrdí se mi neblahé tušení, ke kterému mě vedly vlhnoucí botky, fusky a nožky. Vědro má ve dně díru, milý Lojzo a co víc, z děravého plata uniká tekutý chleb na šedivé sako a principem popsaným jako difúze sako tmavne a tmavne.

Letos jsem dohnal moji multifunkčnost do úplného, nepřekonatelného vrcholu. Dělám snad všechno, a většina z mé činnosti mě baví. Ale oproti loňsku to má dvě (tři) chybky, pracuji míň, nejsem moc na baru (spropitné není) a chlastám :-). Každopádně mám za sebou už několik řádných párty, které bych ani ve snu nečekal.

Oslava promoce dcery sestřenky.
Fakt povedená zábava, měla atributy jedinečné. Myslím, že když jen tak prohodím, že zakončení v bazénu připomínalo, naše staré běhání kolem kostela, nebudu daleko od pravdy:o)...
Problém je, že se takovéto akce opakuji skorem každý týden a mám strach, abych do Plzně nepřijel, jako alkoholik větší, nežli jsem teď.

Práce všeho druhu.
Tím, že nám chybí údržbář a jediný neschopný, ale možná jen použitelný pro těžkou, černou práci jsem já, naučil jsem se další věci a možná ze mě vážně jednou vyroste pořádnej chlap:o)...

Tak, s těmito hračkami už skoro i chodím spát:o))

Když zrovna nedělám plavčíká:o) (neb křesílko na vodě a v ruce sklenku), tak se sluním při luxování bazénu, byť se to nezdá, je to makačka....

Moje další pracovní zaměření, krom toho, že mě potkáte při obsluhování, při pomáhání v kuchyni, při uklízení pokojů, při stěhování všeho, co se stěhovat dá, při opravě chatek, silnice, sekačky, či všeho jiného, nebo při sekání trávy a montování, tak jsem v kanclu...:o)))

Už umím uvařit beton, tak snad jen postavit dům, zasadit strom a zplodit syna:o))))

Občas zachraňuji i zvěř (nemyslím, tím, topící se haranty) tonoucí v bazénu:o))

Ve svém volném čase se převlíkám za uklízečku, malíře a dojíždím pomáhat mé soukromé holičce s bytem:o))).... Ps: protože mě ona slečna stříhá bez těch popelníků, co má právě na fotce na očích, vypadají moje účesy tak dobře:o))))

Nemusím mluvit - neb, jak si studenti práv a dnes už i pajdy vydělávají na živobytí:'( (ps: možná jednou budu po někom uklízet podobný svinčík, alespoň za tento nehrozí kriminál:o))

......

Když se to sejde nad Hrazany

Když se to sejde na Hrazanech..... (pár fotek z poslední akce:o), prostě super lidi, kytara, posezení, pobavení, zpěv a hlavně pohoda)

Sportem ku zdraví......

Křížek na Zaoralově vyhlídce + moje "pasestřenka"

Pohled do Vltavy pod Hrazany

Pohled do Vltavy směr Živárna, také ze Zaoralovy vyhlídky

Fido hlídající mou maličkost, která dotěrně fotí vše, co se hýbe i nehýbe...

"Pasestřenka" v popředí a vzadu Pavlí a Fido (kdo je kdo snad poznáte:-))

A takle se jezdí v autobuse:o)....

Mé, teda naše zakládání svatební tabule. Ubrousky jsou moje práce, skládal jsem je jen pouhé 4 hodiny:o), hrůza a odříkání....

Když se paří, tak do rána, neb jediný DJ pochopil, že nemá cenu chodit spát na pokoj a hlídal svoji výbavičku až do dalšího dne :o)))