Já to říkal, neb jak být během jednoho dne starej, bezzubej a ještě napůl cvok…

Člověk by nevěřil mnoha věcem, no některým ani neuvěří. Už pár článků si Vám stěžuji, že nejsem schopný naťukat pořádný textík......

Jako třeba o tvrdém derby mezi basketbalovými týmy Kraslic a Sokolova. Ještě daleko v předvánoční náladě došlo k přímo gladiátorskému střetu, do ringu, na hřiště, či mezi dva koše napochodovaly dvě světa známá družstva, teda známá alespoň tady u Nás:-), aby svedly mač plný brutálních, masakrujících a krvavých bitek. No, nebudeme přehánět, ale lítalo to hezky. Bavit se vzrušujícím střídání průběžných výsledů nemá snad ani cenu. Chvilkami těsné vedení Kraslic, vystřídané nárůstem rozdílu a mocným stahování soupeře dělalo mač samo o sobě pěknou podívanou, ale nerovnalo se tomu, co se v nejbližších chvílích chystalo=) a čemu byly svědky, snad i poprvé nezvykle zaplněné, ochozy. Rozhodčí, no, říkejme mu raději sebevrah, nenápadně a zřejmě ani ne po zásluze pískal, pískal trochu zaujatě proti Sokolovu, ale všechno si obhájil, takže nebylo co řešit. S přibývajícími fauly se však sokolovský manšaft domáhal zrušení tak tvrdého přístupu ke svým malým prohřeškům a rozhodl se pravděpodobně zrušit i onoho rozhodčího.

Příručka jak zrušit rozhodčího:

1. Nechat jej upískat se k smrti –

• Výsledek: Rozhodčí se zakrvavenýma očima, fialovou lící a naběhlými spánky první útok ustál a na vrch přidal pár odpískaných faulů Sokolovu zdarma.

2. Podkopat autoritu rozhodčího u druhého rozhodčího a sesadit jej –

• Výsledek: Po slovech: „Sakra ženská, aspoň ty bys měla pískat pro nás.“, se druhá rozhodčí stahuje ze hry a předává míč na rozehrávku “sebevrahovi“ s proslovem: „Já tam mezi ně nepůjdu, ještě mě zbijou.“.

3. Uřvat rozhodčího k smrti –

• Po pravdě, mám takový pocit, že jsme si s rozhodčím zasloužili kolektivní trest, ještě do dnes nechápu, jakým zázrakem přežily moje bubínky taky tvrdý zvukový útok, jaký zvládla vyčarovat sokolovská střídačka. Byl to nejspíš 8 lvl útočné magie, odhadl bych to na drtivou akustickou kouli.

4. Zbít, zabít, rozčtvrtit a spálit, aneb rozbít rozhodčímu držku míčem, a když se to nepovede, tak raději zbořit celou halu –

• Tady šlo už vážně do tuhého. Když náš osamocený hrdina, takový Zoro basket mstitel, neb “Basketman“, vyautoval dalšího bídáka ze spolku “Midsomerských basketbalových řezníků“, napsal se na černou listinu. Na listinu tak černou, jako měly být časem rudé parkety podlahy tělocvičny. Náš vyautovaný útočník dostal pravděpodobně zásah odraženým kouzlem Berserk a pozbyl kontroly nad svou psy-fy (psychofyzickou) jednotkou. První útok. Náběh na rozhodčího, naklonění se nad něj a zase ústup. Druhá fáze, popadnutí míče a naznačení úderu do rozhodčího, ústup. Rána míčem do podlahy, řev a rána pěstí do zdi. Asi nejsilnější úder onoho dne. Představa, kdyby takovou silou trefil Chucka Norise při obíhání zeměkoule, nejen, že by se Chuck plácl do zad, ale zanikl by i dosud známý vesmír a zrodil by se velký basketbalový míč a na něm i nový život a to jen během jednoho basketdne.

Závěrem snad jen, že Kraslice vyhrály.

Aneb, jak jsem si ještě užíval zamlada=).

Už asi nezažiju, pro své staré kosti, abych začal pařit dva dny před Vánocemi a zastavil se hodně dlouho po Novém roce :-). Největší a nejočekávanější akci roku 2008 bylo prosincové Saporo. Nádherný termín, umístěný někde mezi svátky sliboval i hojnou účast, ale zase se potvrdilo pravidlo, že prostě pokud, někoho asi nebuše přemlouvat dva roky a pokud mu nenaslibuješ hory doly tak prostě nepřijede, no škoda. Vlastně není ani o čem moc psát. Každopádně jsme se pěkně, i když skromně, pobavili, přiopili, splnili hlavolam a zkoušku motoriky dne. Asi bych to měl vysvětlit, co?? Nu, už jste někdy zkoušeli otvírat okno, pak okenici a to vše během pěti minut, asi ano a zkoušeli jste to ve stavu, kdy nevíte, kdo jste, kde jste, a proč jste a víte jen, že jestli to okno nepovede otevřít, vyskočí z Vás malý alkoholový vetřelec přímo na místo, kam směřuje Váš nos?? Vážně toto chce už pár skillů v chlastmagii, Pralinka by mě určitě pochopila a pochválila.

Ještě by se neměla opomenout divoká noc na Márty.

Mám pocit, že neočekávaný vpád Krasličáků, byl vážně tak neočekávaný, že jsme se na Márty málem nevešli. No, ale protože je Márty Márty a Krasličáci My, tak jsme se prostě dohodli, Márty se nafoukla a Krasličáci smrskli k jednomu stolu, který měl být původně sice pro kapelu, ale teď byl pro Nás, a to jen tak tak=). Okolní vesničtí bobíci na Nás koukali zprvu s pohrdání a později skrze prsty, ale co (už jsme zvyklí). PS: později se nekoukali koumácí z vesnice vůbec, pač se střískali, tak, že zkrátka a dobře neviděli a nevědeli:-). Zprvu Nás byl plný stůl, později plný parket a úplně nakonec i plný stůl, zabrali jsme, co se dalo. Krom velkého zážitku z křtění nového albíčka “Problémů“ se o vzrušení večera postarala jedna Bříza, tentokrát nejmladší z rodu. Botanici by ze mě neměli radost, že tu motám druhy, rody, ale vše vysvětlím, nebo raději, co bych mluvil:o).

A co takto něco málo ze Silvíka.

Co říci dodatečně k oslavě Nového roku. Označení cool akce by bohatě stačilo, ale znáte mě:o). Krom toho, že je až neskutečně složité vyznat se v invazi Bříz a bříz, přežít teploty kolem nuly a vyspat se na jablkách, je příběh oslavy zcela jednoduchý a přímočarý. Tedy akce Bříza, zkusím udělat rekord v použití slova bříza, aby mělo pokaždé alespoň trochu jiný význam. 30.12.2008 v lehce odpoledních hodinách mě vyzvedl Pája (Bříza), no nejprve z něj vypadlo, že musí jít nakoupit, což hrálo do karet i mě, tak jsem vyrazil do Plusu za barákem tak, cestou do úplně vyrabovaného, rozprodaného, no prostě prázdného krámu potkám, naši malou tanečnici z Márty a zároveň sestřičku našeho Páji, takže jednoduše slečnu Břízovou:o), která se vydávala na vlastní oslavu někde v okolí Kraslic, kde mimochodem roste tu a tam nějaká bříza. Po velkých nákupech a dvou prolezlých krámech se s Pájinem vydáme pro Ondru a pak rychle směrem na chatovou osadu Bříza u Skalky. Musím to říci:o). Tedy, rychlému přesunu, který probíhá pomocí auta Břízů, předcházela komická situace na křižovatce, kdy hlavní sokolovský navigátor posílá řidiče pravou rukou doleva se slovy: „Tady vpravo!“, doufám, že se zatím všichni orientují.

Když přeskočím ani neé nudnou cestu, obohacenou málem o dvě příšerné hromadné katastrofické nehody, způsobené přímou sabotáží očí řidičových paprsky slunce, dostaneme se do chaty v osadě Bříza, kde nás hostí na Bříza, který Nás dopravil Břízomobilem společně s briketami od Břízů a třískami a polínky z břízy. Po příjezdu začneme ihned topit, časem zjistíme, že ztráty tepla do okolního venkovního prostoru jsou ta velké, že topení nemá ani cenu, ale odvážně pokračujeme a snažíme se omezit prostor, kam se teplo muže před Námi schovat. Snad až na dvě chvíle, kdy, snad jen díky teplé stravě a nemrznoucí směsi v krvi, se dalo v chatě přežívat jen v tričku, se raději o teplotě nebudeme bavit:o) - (teplo utíkalo třeba: jednoskelnými okny, balkonovými dveřmi, které byť použity jako venkovní byly určené jen pro vnitřní užití:-)). První den Nás přepadla Alunice a byla sranda až do rána.

Druhý den, se slavilo od té doby, co se vstalo, teda krom dopravce Páji, který musel pro BrodYho a Ondry, který musel vyležet den předtím, koukám, že jsem vlastně slavil od rána sám, ale myslel, jsem na kamarády a na společný skóre, takže jsem pil za Nás všechny:o). O nebezpečném klouzání na rybníku se raději nebudu ani zmiňovat a o bezpečném klouzaní na přehradě, taky ne, ale bylo to super. Pánská silvestrovská jízda ujížděla vážně v pěkných obrátkách. Všechno šlapalo, motory byly dobře živeny jak kvalitní stravou, tak kvalitním palivem a vše s veselou spělo do nového roku. Už jen bouchnutí šampáňa, tedy po pravdě tří šampusů a hurá do bezvědomí……

.....a nakonec mě k vyplození pár řádků dostane asi jeden z nejironičtějších dnů v mém životě, ale hezky po pořádku.

Z poslední návštěvy Plzně jsem si mimo jiné přivezl slona, kecám, jen nalomenej zub. S časovým náskokem, ještě jako devatenácka se vydám k zubaři, zub opraven. Jenže jen dorazím domů, ukrutná bolest nedá mé papule ani chviličku na odpočinek a sebrání nových sil. Když už mě bolí celá čelist, rozhodnu se, že zítra navštívím zubaře znovu. Hezké ráno mě probudí vlídným závanem ledového větru a já se pomalu vydávám na moji pouť do zubní ordinace. Cestou mi dochází, že mě zub vlastně už nebolí a mohl bych se tedy vrátit dom, ale já odhodlaně jdu a jdu. Nu, nebudu dlouho rozpitvávat řeznickou práci na mém zoubku, ale prostě jsem skončil s kaňonem v tlamce, zub je vyvrtaný, nezaplombovaný, pořád se mi do něj chytá svinstvo (začínám trpět obsesivním chováním, protože si chodím čistit zoubky snad po každý sebemenším soustíčku:o) a celý den po náročné operaci bolel, tak že jsem nevěřil, že se vlastní dvacítky ještě dožiji. Do dneška se stav zubu nezměnil, ale naštěstí přestal bolet, tak tu ještě jsem=). Dnes se k bezzubosti přidal ještě problém cvok, zkusili jste jít někdy za doktorem s něčím, o čem jste si mysleli, že není normální, no, prostě, že jste pošahaní? Já si to prubl dnes. A nakonec jsem s úlevou zjistil, že jsem cvok jen z půlky. Že následky, jaké mám na vysazení prášků na alergii, mé problémy způsobovat nemůžou, ale že někomu vážně působí vysazeni antihistaminik (doufám, že se to tak píše, Alice??:o) třeba depresivní stavy. Nééé, já depky nemám, nebo ne kvůli mému prášku, jen mě po jeho vysazení začne strašně svědit celé tělo:o), je to hrozný můžu se uškrabat k smrti a prostě nic nepomůže. Tak jsem se dnes dozvěděl, že prý z nějakého nevysvětlitelného důvodu prášky na alergie působí i na jiná centra a různě ovlivňují jejich fungování. Takže mám vlastně jen pošahaný receptory, můžu být ještě rád=). No, koukám na hodiny a před pár minutkami mi bylo právě dvacet (než ten článek hodím na net, tak to bude asi víc minutek, to budu už starej:o), tak bych poděkoval Všem lidem, kteří si na mě dnes vzpomněli. Teď musím jít dopřát odpočinek svým už dospělým kostem a mému stále mladému svědomí a rozumu, takže jinak řečeno: „Dobrou!“. Teď si snad už jen přát, aby nebolely záda, prostata začala zlobit co nejpozději a všechno šlapalo, jak nejlíp umí a co nejdéle:o).
Pa….