Bowling

Par věcí pro hezký den=)

Už pár dnů mě budí sluneční paprsky, možná to bude tím, že se probouzím v poledních hodinách a tudíž už i pár dnů litují promarněného nádherně zimního počasí. V sobotu jsem se rozhodl se svou leností něco udělat. To něco byly lyže.

Pár dnů předem, zastávám masivní reklamní kampaň, abych nemusel nudně sjíždět svah sám a nakonec se vše vydařilo, sice nelze tvrdit, že by se sešla armáda, ale o to bylo vše příjemnější a milejší.

Z Kraslic jsme vyrazili s Alunátorem po desáté. Sluníčko svítilo a celej svět se sněhově bíle usmíval.

Dorazíme na Bublavu a už mám té holky dost. Nestačí, že mě celou jízdu šikanovala před naplněným autobusem, bila a drsně mi nadávala, ale pak se pustila i do ostatních cestující. Prostě řečeno, všichni byli rádi, když tato tyranka konečně z busu vystoupila. Já takové štěstí neměl. Pod pohrůžkou dalšího násilí mě donutila vyšlapat s plnou výbavou nekonečný kopec. Musel jsem jí přezout a ještě jí urovnat věci. Když jsem se konečně dostal na vlek, byl jsem v hrozném stavu:o)….

Vyjel jsem si vlek, našel Alici a šli jsme na čajík, pač Elís byla po prvních deseti minutách unavinkaná:-). No, ještě jsem zapomněl, že jsem si chtěl zamachrovat a málem jsem zabil půlku fronty čekající na pomu a pro velký úspěch jsem se ještě natáhl jako kokos, když jsem z pomy slézal, takže trapas, ještě, že to nikdo neviděl, teda, krom těch deseti lidí, co na mě právě zírali…..

Na čajíku jsme potkali Honzu a Míšu a vyrazili zase na svah. Po pár vražedných jízdách na Bleibergu jsme se pustili do blbnutí na skokáncích. A dvě hodiny utekly jako nic. Ještě jsme se s Alunicí chviličku válely na sněhu a hádali se, kdo dojde pro věci. Nakonec jsme se vydali společně. Elís sjížděla na prkně kopec těsně podsvětelnou rychlostí. Kdybych jí trochu nepostrčil, tak bychom byli na svahu asi ještě teď:))). Čapl jsem ji, zapřel o lyže a rozjel po svém boku, první metr křičela, druhý nadávala a pak už byl klid a ticho, asi veškerý svůj zájem soustředila na výběr přistávací plochy. Když jsme se po malé kolizi znovu nastartovali, podpíral jsem Alici, nebo spíš ona se mě jen držela a po té, co jsme se pomaloučku rozjeli, začne na mě hystericky řvát, ať ji pustím, nebo že ji zabiju:o).

 Fotky jsou už u Alunice na galerii, takže tudy dál…

Sobota 14.2.2009

Ahojky, dětí, info k sobotě 14.2.2009....

Dopolední plán zahrnuje LYŽE. Takže všichni prknaři a lyžaři jsou zváni. Malé GymSo lyžování by mělo odstartovat na Bublavě u pokladny v 10:45.

Bus z Kraslic na Bublavu odjíždí v 10:13.

Vlak ze Sokolova jede v 9:32 a přímo navazuje na bus.

Trvání +- 2 hoďky, podle toho jak se nám bude chtít....

Když se mezi sebou dohodnete, tak klidně doražte autem, letadlem, či balónem, ale buďte tam:o)

Zatím by měli jet (účast více méně potvrdili):

Elís - 100%

Nezba - jestli sežene odvoz

Honza - 100% (teda aspoň doufám:-)

Kubí - jestli do toho nevleze příprava na zkoušku

moje maličkost - 100%

ještě jsem pár lidem psal, tak budu rád, když se rozrostem....

Plán na večer - Jack

Asi, jako vždy, od 19:00.

Toť vše, lyžím zdar.....

10:0 pro iluze

Když se groteskní sen stane skutečností a z tvrdé reality procitnete.

Nevím, co bylo jistě, ale určitě něco z toho, co si ze včerejška pamatuji, býti muselo:-). Měl bych začít asi od dnešního rána, nebo spánku? V životě jsem neměl v hlavě takový guláš, aby se mi zdálo, že je mi zle a po probuzení mi opravdu zle nebylo. Hajám si hezky spokojeně po včerejší monstr, no, možná „obluda“ akci v postýlce a je mi totálně pod obraz, svět se se mnou točí, ruka uzemňovačka nepomáhá a jestli se jen pohnu, zjistím, za co jsem nechal takový nekřesťanský balík, který mi kupodivu chybí v penížence. Pravda je však někde jinde. Probuzení do sluníčkového dne neprovází, krom malých motorických problémů, ani ta zatracená kocovina, kterou jsem si chtěl tak mermomocí včera uhnat. Když už mám problém s tím, jestli se mi o tak odporné věci jen zdálo, nebo to byla pravda, budu už vážně trochu cáklej, že=)? 

PS: Stav obleku a jeho uložení, mě přesvědčilo o tom, že jsem musel dorazit, ale ve velmi společensky unavené náladě. Aneb smotaný kokon černé látky v modernistickém slohu bych jinak nebyl schopen vymyslet a sestavit.

Nejlepší složení lidí, mamutí účast a ples. Sakra, vždyť to je to, po čem se mi stejskalo a o čem jsem snil. Proč však mám pocit, že jsem doslova vypruzen? Že by to bylo kvůli topení, spíše přetopení, dole v restauračce=)? Příjezd na ples ve velkém stylu, úvod chaosem a vzpomínky za starou bačkoru. No, pokud se mi povede naťukat malý kulturní exkurz z předešlých pár hodin, omluvte případné sci-fi, vážně mám problém uvědomit si, co snem a co pravdou jest.

Myslím, že se ples mohl klidně přejmenovat z maturitního na ples absolventů. Už jen to slovo zní strašně, ale prostě – tvrdá realita. Tvrdá až tak, že v první chvíli máte přímo zlost, že vidíte po letech (půl roce) toliko známých tváří. První problém se rodí jen v neustálém: „Jé, čau, jak se máš.?“, „Ahoj, jde to, co ty, co škola?“, ……. – takto vypadá „konzervace“ (pro nechápavé konverzace úplně k ničemu) nežli v sobě každý nepozná alespoň dvě pivka, či panďuláka:o). Druhá nevýhoda, je věnovat se každému, tak jak bychom chtěli, tak jak se sluší a tak jak je to příjemné. Zůstat stát nebo udělat krok, položit otázku, mlčet a snít (ps: snění se strašná věc, když už se Vám zdají ty sny o opici:-D). Ještě bych mohl dopsat opít se Plzní, nebo se upaňákovat k smrti a nechat se litovat, pokud se mi to opět nezdálo, tak tato věc mi šla včera velice dobře:o) a ruku v ruce s ní mi šlo, musím to použít, se mi povedlo „prosrat“ celý večer. Systematické zabíjení neuronů se stále nemohlo přehoupnout přes společensky únosnou hranici a jen prudilo moji velkou a prořízlou hubu k samým kladným věcem, no špatná reklama taky reklama:o). Zpět k teroru prováděnému na neuronech=), poslední chviličkou kterou si pamatuji je asi fakt, že jdeme s Alunátorem tančit (fakt proto, že na mě byla hrubá, mám od ní dvě boule a moncla=), takže to se muselo vážně stát:)). Po pár kolečkách jsem ji však krutě a bezcitně opustil a už jsme se k pořádnému tanci nedostali, škoda, takže jedna z hlavních věcí, kterých lituji. Pak mám pocit, že nějaké hezké chvilky strávené na díze:))), nebyly vůbec špatné. Od té doby si jen pamatuji, že moje nálada bouřlivě klesala a objem krve v alkoholu, ano, je to dobře, krve v alkoholu:o), se geometricky zmenšoval. Ještě, že jsem tam měl svého spolu pijana Matyho, takže nálada zachráněna a hurá na pitivo:o). Časem mě však opustil i on, Brody v nedohlednu a pak vím, jen o skoro prázdném sále, skoro plné Masce a dalších úplně bezdušše prožitých hodinách. Takže nejlepší událost dnešního rána byla rozjímací akce ve vejtahu na nádru:o).

Ještě jsem myslel, že se tu omluvím za malé i větší hříšky, ale bylo by to přesně to, za co se směji ostatním, takže, ne. Neb člověk se má chovat tak, aby se za nic omlouvat nemusel a když to nevládne, tak si za omluvu stejně nikdo nic nekoupí, tudíž, náš hřešitel, by měl v tichosti zpytovat svědomí a přijmou vinu za své svobodné jednání. Pa.