10:0 pro iluze

Když se groteskní sen stane skutečností a z tvrdé reality procitnete.

Nevím, co bylo jistě, ale určitě něco z toho, co si ze včerejška pamatuji, býti muselo:-). Měl bych začít asi od dnešního rána, nebo spánku? V životě jsem neměl v hlavě takový guláš, aby se mi zdálo, že je mi zle a po probuzení mi opravdu zle nebylo. Hajám si hezky spokojeně po včerejší monstr, no, možná „obluda“ akci v postýlce a je mi totálně pod obraz, svět se se mnou točí, ruka uzemňovačka nepomáhá a jestli se jen pohnu, zjistím, za co jsem nechal takový nekřesťanský balík, který mi kupodivu chybí v penížence. Pravda je však někde jinde. Probuzení do sluníčkového dne neprovází, krom malých motorických problémů, ani ta zatracená kocovina, kterou jsem si chtěl tak mermomocí včera uhnat. Když už mám problém s tím, jestli se mi o tak odporné věci jen zdálo, nebo to byla pravda, budu už vážně trochu cáklej, že=)? 

PS: Stav obleku a jeho uložení, mě přesvědčilo o tom, že jsem musel dorazit, ale ve velmi společensky unavené náladě. Aneb smotaný kokon černé látky v modernistickém slohu bych jinak nebyl schopen vymyslet a sestavit.

Nejlepší složení lidí, mamutí účast a ples. Sakra, vždyť to je to, po čem se mi stejskalo a o čem jsem snil. Proč však mám pocit, že jsem doslova vypruzen? Že by to bylo kvůli topení, spíše přetopení, dole v restauračce=)? Příjezd na ples ve velkém stylu, úvod chaosem a vzpomínky za starou bačkoru. No, pokud se mi povede naťukat malý kulturní exkurz z předešlých pár hodin, omluvte případné sci-fi, vážně mám problém uvědomit si, co snem a co pravdou jest.

Myslím, že se ples mohl klidně přejmenovat z maturitního na ples absolventů. Už jen to slovo zní strašně, ale prostě – tvrdá realita. Tvrdá až tak, že v první chvíli máte přímo zlost, že vidíte po letech (půl roce) toliko známých tváří. První problém se rodí jen v neustálém: „Jé, čau, jak se máš.?“, „Ahoj, jde to, co ty, co škola?“, ……. – takto vypadá „konzervace“ (pro nechápavé konverzace úplně k ničemu) nežli v sobě každý nepozná alespoň dvě pivka, či panďuláka:o). Druhá nevýhoda, je věnovat se každému, tak jak bychom chtěli, tak jak se sluší a tak jak je to příjemné. Zůstat stát nebo udělat krok, položit otázku, mlčet a snít (ps: snění se strašná věc, když už se Vám zdají ty sny o opici:-D). Ještě bych mohl dopsat opít se Plzní, nebo se upaňákovat k smrti a nechat se litovat, pokud se mi to opět nezdálo, tak tato věc mi šla včera velice dobře:o) a ruku v ruce s ní mi šlo, musím to použít, se mi povedlo „prosrat“ celý večer. Systematické zabíjení neuronů se stále nemohlo přehoupnout přes společensky únosnou hranici a jen prudilo moji velkou a prořízlou hubu k samým kladným věcem, no špatná reklama taky reklama:o). Zpět k teroru prováděnému na neuronech=), poslední chviličkou kterou si pamatuji je asi fakt, že jdeme s Alunátorem tančit (fakt proto, že na mě byla hrubá, mám od ní dvě boule a moncla=), takže to se muselo vážně stát:)). Po pár kolečkách jsem ji však krutě a bezcitně opustil a už jsme se k pořádnému tanci nedostali, škoda, takže jedna z hlavních věcí, kterých lituji. Pak mám pocit, že nějaké hezké chvilky strávené na díze:))), nebyly vůbec špatné. Od té doby si jen pamatuji, že moje nálada bouřlivě klesala a objem krve v alkoholu, ano, je to dobře, krve v alkoholu:o), se geometricky zmenšoval. Ještě, že jsem tam měl svého spolu pijana Matyho, takže nálada zachráněna a hurá na pitivo:o). Časem mě však opustil i on, Brody v nedohlednu a pak vím, jen o skoro prázdném sále, skoro plné Masce a dalších úplně bezdušše prožitých hodinách. Takže nejlepší událost dnešního rána byla rozjímací akce ve vejtahu na nádru:o).

Ještě jsem myslel, že se tu omluvím za malé i větší hříšky, ale bylo by to přesně to, za co se směji ostatním, takže, ne. Neb člověk se má chovat tak, aby se za nic omlouvat nemusel a když to nevládne, tak si za omluvu stejně nikdo nic nekoupí, tudíž, náš hřešitel, by měl v tichosti zpytovat svědomí a přijmou vinu za své svobodné jednání. Pa.