Sportovní týden dle Plzně:o)

Tak Plzeň se změnila na město sportu. Akademické hry střídá Mistrovství světa v HOKEJBALE. Týden utekl, článek mi tu odpočívá v počítači s cílem, že jej otisknu veřejně, až se mi podaří dostat z mobilu fotky, ale bohužel. Někam se mi zašantrošil (ano, on sám) kabel, a takže fotky z „20. Davidovek“ a z plaveckých závodů akademických her a z utkání hokejbalu se zdrží. Místo toho, abych se ve zkouškový řádně a poctivě:o) šprtal, udělal jsem si týden více méně volno, spíš více, a užíval si sportovního vzrušení. Pondělí obětované plaveckým závodům, na kterých se ukázal jeden z našich ex-ex gymsáků. Nebudu popisovat nádhernou zápletku, když dva týdny před akademičkami se rozhodlo vedení naší koleje, že bude sestěhovávat studenty. Asi si umíte představit odpor, s jakým se setkal nápad, ubytovat na naši kolej, kapacita cca 330 lůžek, 220 sportovců, když zrovna probíhala nejlepší etapa zkouškového, dále asi vysvětlovat brajgl doprovodného programů, který vyhrával skrz kapely decibely do oken studentů šprtajících se na státnice, zkoušky a zápočty, taky nemusím. Ale zpět ke sportu. Akademické plavání prvého dne mělo jako třešničku na dortu štafetu. Jednotlivé plavecké závody se rychle střídaly, ale nebyly tak divácky důležité, jako právě zmíněné souboje družstev. Po startu mužských štafet nebylo poznat kdo, kdo se umístí první. První bazén už napověděl, vyčlenila se skupinka v čele se zástupci pražského družstva A a domácího týmu ZČU. Další bazén přidal na vzrušení. Obě mužstva se přetahovala o délku paží a napětí houstlo. Poslední bazén tajil dech. Pár metrů před cílem závěreční plavci držely vyrovnaný krok, tedy spíše tempo, a o výsledku rozhodoval dohmat, který nakonec o cenťák poslal zlato domácím, tedy hostitelské ZČU. Druhý den se, úterko, jsme změnili program a místo dalšího vodního klání v podobě ploutví, jsme se vydali na hokejbal. První zápas v podobě Bermuda vs. Pákistán nás sice navnadil, ale nic moc nepřekvapil. Návnada byla natolik úspěšná, že jsme se vydali na odpolední klání ČR vs. SR, kde to přišlo. Zápas si vážně nezadal se strhujícími zážitky s hokejem. Místa za bránou jsme vybrali dobře a divoká hra nás přesvědčila o plánu na další dny. České mužstvo si klestilo cestu dál a dál a po překvapivém vypadnutí Kanady se sen o zlatu opět přiblížil. Poslední dva zápasy přiváděli, myslím, že ne jen moji, krev do varu. Celé mistrovství bylo povedenou ukázkou toho, že i v Plzni to žije a až na trochu odbyté finále jednou velkou senzací. Koncem jen dodat, že jsme MISTRY V HOKEJBALE. Hurááááá

NZS :o)

Že by Plzeň dělala bububu:o). Předem musím přiznat, že orosená sklenička, teda spíš plecháček, v mé ruce dramatičnosti tomuto článku nepřidá, ale třeba bude o to víc kýčovitější a uhozenější, nežli nápad, na jehož realizaci vyrostl. Dříve než se doberu příběhu hodného pro Akta X, musím obšírněji popsat pohnutky (které sic, budou nudit a co víc, nebudou ani nikoho zajímat), domnívaje se, že alespoň opticky vytvoří z drobného příspěvku román a pár závěrečných řádku v kontrastu s nudou v úvodu, udělají nezapomenutelnými. Po úmorné práci na mém fitnesáckém vzhledu v bazénu, jsem se dobelhal domů, tedy na kolej, ve stavu rozloženého lego panáčka, tím myslím tu postavičku a ne nějkýho panáka chlastu:o). Ručičky visely podél těla a nohy se nicotně táhly za hlavou, kterou na krku držela jen myšlenka postele a večeře. Jen co klaply dveře, pustil jsem se do již připraveného franc. chlebíka, kterého mi už v dopoledních hodinách záviděl i David a syrové pomazánky, k dobré večeři patří také dobrý hudební doprovod anebo film. Poté, co jsem vyzkoušel obě varianty, rozhodl jsem se prožít dnešní večer v náručí imaginárního světa, filmových, televizních hrdinů a dopřávat si zasloužený relax. Jak odtikávaly minuty, poté hodiny, na mém stylovém velkém dřeveném nástěnném budíku, tedy hodinách, očka se klížila a říše snů byla blíž a blíž. Pak však uzávěrka dnešního dne přetáhla závěrečnou klapku a místo chutě spát, se probrala chuť objevovat. Velká i malá slečna na ciferníku se blížily k počátku nového dne a já vyšel na průzkum temného okolí kolejí. Zpočátku, asi prvních 20m od kolejí probíhala cesta opravdu v klidu, to, že na mě opilí spolukolejníci házeli petardy a ošklivě mi nadávali, to pominu – ne tohle byl vážně, jen vtip, aby mi tu náhodou někdo neusnul:o). Po výše zmíněných 20m slyším z temného, vzdáleného a zarostlého místa řev. Bohužel moji imaginaci vraždící se dvojice nabourala skutečnost davu v dobré náladě čekajícího na tramvaj. Tudíž jsem se ubíral dál podél sinice v záři lamp. Dojdu na konec otočím to, přejdu na druhou stranu a vědom si toho, že jsem tam někde zahlédl hospodu, o které ještě nevím, vydal jsem se v mém putování dál. Kroky mě zavedly do tiché potemnělé vilkové čtvrti, jež by mohla vypadnout tísnivým a vražedným uličkám z oka. Promiňte tuto pauzu, ale musím se napít, z vodky se mi tu stává, díky rozpouštění ledíků, takřka voda:o). A, už jsem se občerstvil, tak mužem zamířit dál. Už v těchto temných uličkách, podél obrovských zahrad tajuplných posmutnělých domů, jsem přicházel na chuť hororové náladě. Hospodu jsem, našel. Má hororová nálada na chvilku dosáhla vrcholu, když jsem si uvědomil, že sebou nemám peněženku, tudíž si ani to pivko na dobrou noc nedám a druhým hřebíkem do rakve byl vyvěšený jídelní lístek, který mě přesvědčil o faktu, že pokud nepotkám hraběte Drákulu, tak nemá cenu ani uvažovat nad cestou pro peněženku a zpět, pač ani má zlatá karta by si s tím neporadila:o). Cestou na kolej, jsem byl smuten, že procházka byla tak krátká a žádné pořádné husí kůži nahánějící vzrůšo také neproběhlo. Metr před odbočkou ke komplexu kolejí se přede mnou otevřela cestička do tmy. Vzpomněl jsem si, že již dlouho přemýšlel, kam asi vede, a tudíž jsem se jí vydal prozkoumat. Pár set metru, ozářených světly z kolejí bylo parádních, ale později jsem se zatoulal do lesíku. V lesíku jsem blbě odbočil a sešel z cesty. Mobil jsem neměl, takže něco, jako posvítit si, nebo zavolat o pomoc, také nehrozilo (ta pomoc mě teda vůbec nenapadla a to, že jsem tam půl hodiny seděl na bobku a řval snad všemi jazyky, co umím o záchranu, to se nepočítá:o). Jakožto správný skaut, jsem se vydal za světlem. Prolezl jsem houštinou, nějakým pangejtem a vylezl na místě startu mého lesního dobrodružství:o). Po pravdě, celou cestu jsem se strašil různými nápady a příhodami, vymýšlel scénáře hororů, které by konečně způsobily revoluci v prožívání strachu, takže jsem měl i slabé běhání mrazu po zádech. Tudíž jsem si celou anabazi nádherně užil. Problém nastal až poté. Kolej byla blízko a zkratka se nabízela úplně sama, přímo za nosem vpřed. Chyba po pár krocích jsem málem vymetl slušnou vrstvu bahna, močál a spadl do příkopu s potůčkem, takže jen kousek zbýval od toho NZS - být Nasraný, že jsem Zasraný, ale Spokojený:o). Dobrou……  

Buď jsem strašně geniální, nebo úplně tupý:o)

Tak se Vám po večeru nudím a náhodou padnu zpět do říše SCIO. Poté, co jsem si udělal, tyto testy, více-méně jen ze zvědavosti, abych si konečně mohl udělat vlastní názor. Názor, který nemám zájem nikomu nutit. Jsem plně přesvědčen, že se prostě nic nevyrovná individuálním přijímačkám, tvořeným samotnou VŠ. Krom toho, že mi tyto testy připomínají spíše rádoby intelektuální televizní soutěž o velké peníze (upřímně se v tom velké peníze určitě točí, ale jde o to, od koho a pro koho), kdy nezáleží na tom, co víte, ale zda si přečtete a dobře pochopíte zadání, proti čemuž vůbec nic nemám, ale zároveň, zda se trefíte do pocitu autora testů. Celkem mě překvapilo, že námitkové řízení je nutné opět finančně uhradit. Vždyť tyto testy by měly být pomocí pro studenty a školy. Pro to, aby vysoké školy našly nové odborníky pro svůj obor, aby našly mladé zvídavé lidi a ne, aby testy rozřadily skupiny bohatých, kteří se budou odvolávat, protože jim o taxu blížící se 80Kč nepůjde a ty méně movité, kteří si třeba celý SCIácký cirkus platili samotní a 80Kč je pro ne několik obědů v menze. Pochopím důvod, že by se většina uchazečů, při sebemenších pochybnostech obracela na přezkum, ale není to právě ona záporná stránka pro autory SCIO testů, kterou by měli překousnout a případně zpoplatnit až námitku, která bude důkazně označena za neoprávněnou? Dále by mě zajímalo, proč se třeba v letácích přiložených k „úžasným“ dárkům, které jsem obdržel na konci testu, vyskytovala ve vzorové tabulce hodnocení skóre i FPR ZČU, když ta, jestli mě paměť neplete, má díky bohu stále vlastní testy, nebo že bych minulý rok dělal SCIO:o). Ale, nehraničíme zde již s pohledem na klamnou reklamu? Koncem snad stačí říci, že byť nejsem nadšencem, tohoto způsobu porovnávání, po lehkém průletu testem při sepisování toho článku, nemusím přemýšlet o obětování 79 Kč/48 Sk (které by měly pro spásu, teď nevím, jestli mou, nebo vynálezce toho nápadu směřovat na charitu). Takže si půjdu lehnout a nechám si zdát o zítřejším obídku v menze. Děkuji, pokud si myslíte něco, byť hezkého, či kritického ke SCIO testíkům, mile rád si přečtu komentáře. Třeba jednou, časem, se naši následovníci zachrání od unifikovaných otázek, unifikovaných znalostí a nedej světe od unifikovaných blbostí…….