NZS :o)

Že by Plzeň dělala bububu:o). Předem musím přiznat, že orosená sklenička, teda spíš plecháček, v mé ruce dramatičnosti tomuto článku nepřidá, ale třeba bude o to víc kýčovitější a uhozenější, nežli nápad, na jehož realizaci vyrostl. Dříve než se doberu příběhu hodného pro Akta X, musím obšírněji popsat pohnutky (které sic, budou nudit a co víc, nebudou ani nikoho zajímat), domnívaje se, že alespoň opticky vytvoří z drobného příspěvku román a pár závěrečných řádku v kontrastu s nudou v úvodu, udělají nezapomenutelnými. Po úmorné práci na mém fitnesáckém vzhledu v bazénu, jsem se dobelhal domů, tedy na kolej, ve stavu rozloženého lego panáčka, tím myslím tu postavičku a ne nějkýho panáka chlastu:o). Ručičky visely podél těla a nohy se nicotně táhly za hlavou, kterou na krku držela jen myšlenka postele a večeře. Jen co klaply dveře, pustil jsem se do již připraveného franc. chlebíka, kterého mi už v dopoledních hodinách záviděl i David a syrové pomazánky, k dobré večeři patří také dobrý hudební doprovod anebo film. Poté, co jsem vyzkoušel obě varianty, rozhodl jsem se prožít dnešní večer v náručí imaginárního světa, filmových, televizních hrdinů a dopřávat si zasloužený relax. Jak odtikávaly minuty, poté hodiny, na mém stylovém velkém dřeveném nástěnném budíku, tedy hodinách, očka se klížila a říše snů byla blíž a blíž. Pak však uzávěrka dnešního dne přetáhla závěrečnou klapku a místo chutě spát, se probrala chuť objevovat. Velká i malá slečna na ciferníku se blížily k počátku nového dne a já vyšel na průzkum temného okolí kolejí. Zpočátku, asi prvních 20m od kolejí probíhala cesta opravdu v klidu, to, že na mě opilí spolukolejníci házeli petardy a ošklivě mi nadávali, to pominu – ne tohle byl vážně, jen vtip, aby mi tu náhodou někdo neusnul:o). Po výše zmíněných 20m slyším z temného, vzdáleného a zarostlého místa řev. Bohužel moji imaginaci vraždící se dvojice nabourala skutečnost davu v dobré náladě čekajícího na tramvaj. Tudíž jsem se ubíral dál podél sinice v záři lamp. Dojdu na konec otočím to, přejdu na druhou stranu a vědom si toho, že jsem tam někde zahlédl hospodu, o které ještě nevím, vydal jsem se v mém putování dál. Kroky mě zavedly do tiché potemnělé vilkové čtvrti, jež by mohla vypadnout tísnivým a vražedným uličkám z oka. Promiňte tuto pauzu, ale musím se napít, z vodky se mi tu stává, díky rozpouštění ledíků, takřka voda:o). A, už jsem se občerstvil, tak mužem zamířit dál. Už v těchto temných uličkách, podél obrovských zahrad tajuplných posmutnělých domů, jsem přicházel na chuť hororové náladě. Hospodu jsem, našel. Má hororová nálada na chvilku dosáhla vrcholu, když jsem si uvědomil, že sebou nemám peněženku, tudíž si ani to pivko na dobrou noc nedám a druhým hřebíkem do rakve byl vyvěšený jídelní lístek, který mě přesvědčil o faktu, že pokud nepotkám hraběte Drákulu, tak nemá cenu ani uvažovat nad cestou pro peněženku a zpět, pač ani má zlatá karta by si s tím neporadila:o). Cestou na kolej, jsem byl smuten, že procházka byla tak krátká a žádné pořádné husí kůži nahánějící vzrůšo také neproběhlo. Metr před odbočkou ke komplexu kolejí se přede mnou otevřela cestička do tmy. Vzpomněl jsem si, že již dlouho přemýšlel, kam asi vede, a tudíž jsem se jí vydal prozkoumat. Pár set metru, ozářených světly z kolejí bylo parádních, ale později jsem se zatoulal do lesíku. V lesíku jsem blbě odbočil a sešel z cesty. Mobil jsem neměl, takže něco, jako posvítit si, nebo zavolat o pomoc, také nehrozilo (ta pomoc mě teda vůbec nenapadla a to, že jsem tam půl hodiny seděl na bobku a řval snad všemi jazyky, co umím o záchranu, to se nepočítá:o). Jakožto správný skaut, jsem se vydal za světlem. Prolezl jsem houštinou, nějakým pangejtem a vylezl na místě startu mého lesního dobrodružství:o). Po pravdě, celou cestu jsem se strašil různými nápady a příhodami, vymýšlel scénáře hororů, které by konečně způsobily revoluci v prožívání strachu, takže jsem měl i slabé běhání mrazu po zádech. Tudíž jsem si celou anabazi nádherně užil. Problém nastal až poté. Kolej byla blízko a zkratka se nabízela úplně sama, přímo za nosem vpřed. Chyba po pár krocích jsem málem vymetl slušnou vrstvu bahna, močál a spadl do příkopu s potůčkem, takže jen kousek zbýval od toho NZS - být Nasraný, že jsem Zasraný, ale Spokojený:o). Dobrou……